Rodina v souvislostech
Dne 2. dubna 2019 se na půdě Senátu konala konference Rodina v souvislostech. Zaznělo na ní mnoho zajímavého o rodině. Kromě jiného i úvodní slovo předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Přepis jeho proslovu:
Už jsem to spočítal - genderově výborně, máme to srovnané. Krásně je to tady rovnoměrné a to je moc dobře. Jsem rád, že vás je tady tolik, protože to svědčí o tom, že rodina má stále to místo ve společnosti, a že nám všem na tom záleží, aby to tak zůstalo. Já, když jsem dostal pozvánku, abych zahájil tuto konferenci, tak jsem byl velmi potěšen, protože já jsem bojovník proti těm novým trendům, byť mnohoženství by bylo pro mě výborné, protože žena se strašně dře na té zahradě, když já nejsem doma a kdyby byly dvě, tak by to bylo daleko lepší a protože u nás v lázních je hodně muslimek, tak by to klidně mohla být i muslimka, akorát by si o to listí ten hadr pořád jakoby trošku šoupala, ale to nevadí. Ty nové trendy, které se objevují, jsou velmi nebezpečné. Jsou velmi nebezpečné z jednoho důvodu, protože je to vždycky tak, že nejdřív podáš prst a berou ti celou ruku. Já si vzpomínám na pana Hromadu, když jsem s ním tady seděl v senátní restauraci, když se hlasovalo o tom registrovaném partnerství, že o dětech není vůbec co mluvit, že nikdy nic takového nenastane. A ejhle. Už to tady máme. A pak tu máme nové trendy rodič 1 a rodič 2, že. Akorát by nastal spor, kdo bude rodič 1 – nikdo by nechtěl být 2, že jo. Mně také vadí, že jsem dvojka po prezidentovi, já bych radši byl jednička. Tak jsem vymyslel takové heslo, že první muž po prvním muži. To je dobrý, že jo. Takže jsem si to tak přizpůsobil – to je jako ten vtip, jako jeden byl předposlední a ten druhej byl druhej. Možná, že to nevíte. Víte, jak vznikl pojem druh a družka? Nevím, jestli to z vás někdo tady ví. Vladimír Ilji Lenin žil s Naděždou Krupskou, vzpomínáte? Někteří to pamatujeme, co tady sedíme. A právě proto se vymyslel ten termín, aby se nějak ten vztah legalizoval, protože tehdy to také nebylo úplně moderní, tak se vymyslel tento termín druh a družka a dnes je bohatě využíván, protože jakmile se zjistí, že lepší dávky jsou, když se napíše druh a družka, tak na co bychom se brali, když můžeme jen tak spolu žít. Tak já si myslím, že ten vztah rodina – obec – stát, že je klíčový a tady jsme všichni ve shodě. Nevím, jestli tady jsou zastánci rodiče 1, rodiče 2? Vypadá to, že ne. Klidně by tady mohli být, já bych si velmi rád vyslechl jejich argumenty. Nic proti tomu, ať je řeknou, ale my si myslíme, alespoň ti, kteří tady většinou jsme, že rodina má zůstat rodinou. Jestli se sem dostane ten zákon o sňatcích gayů a leseb – tak, se mně novináři ptali, jestli pro ten zákon budu hlasovat, já jsem říkal, že samozřejmě, ale pod jednou podmínkou, že on bude gay a ona lesba. Aby rodina byla podpořena. Kupodivu některá media to neotiskla, asi se bála. Ale já to myslím vážně. Mně vůbec nevadí, kdo s kým žije, mně je to úplně jedno. Já jsem svobodomyslný člověk, ať si každý žije, jak chce, ale hlavně, ať nenutí mně, abych to dělal taky. To je ten základní princip. Tyto skupiny, ty mají takovou tendenci prostě vnucovat to svoje a každý, kdo jako nechce, tak je označen za úhlavního nepřítele. A to je ta základní chyba. Takže já vaší konferenci přeji hodně úspěchů. To jestli děláme nebo neděláme příliš pro rodinu, to je další problém, protože někteří levičáci si myslí, že vlastně dítě, když se narodí, tak se stává majetkem státu. Všimněte si, jak to pomalu postupuje. Děti nejdřív chodily do školky od 5 let, teď už budou snad chodit od 2 let dokonce. Já to považuji, ne, že by to nebylo možné, pokud maminka třeba je soudkyně nebo státní zástupkyně nebo primářka oddělení v nemocnici, tak pak je třeba i dobré, když jsou jesle, aby ona neztratila kvalifikaci. Ale principielně to dítě opravdu, podle mého názoru, v tom nejútlejším věku má být s maminkou, protože tam se vlastně vytváří ten základní vztah, který tu rodinu drží. Dalším problémem je rozvodovost, kde samozřejmě já řeším v kanceláři desítky takových případů, kdy mně řekne člověk, že nemůže být se svojí bývalou ženou ani v jedné místnosti, ale jeho hlavním cílem je, aby si mohl odečíst úroky z hypoték, když jeho dvě dcery bydlí u jeho bývalé ženy, s kterou nemůže být v jedné místnosti, a je na mně zlý, když říkám, že kvůli tomu určitě zákon měnit nebudeme. Protože to co neumíme, neumí to zákonodárci a neumí to nikdo, vyřešit vztahy mezi lidmi. To je jeden problém, který, když si oni nevyřeší sami, tak nikdo ho za ně nevyřeší.
A druhý problém je malá odpovědnost obecně. Víte, jak se diskutuje o tom, jak dostat z těch neplatičů alimenty. Socialisté říkají to je jednoduchý, zaplaťte to za ně. Já říkám, já nic za ně platit nebudu, já jsem si neužil, tak ať to platí ten, který si užil, tak ten ať platí na to dítě. Proč bych na to měl platit já. Teď už konečně trošku ta korektnost šla stranou a dokonce se přistoupilo k tomu, že se udělají takové drastičtější metody – ty neplatíš na dítě a chtěl bys pas a jet do Egypta na dovolenou. No ne kamaráde, nejdřív zaplať, pak dostaneš pas. Začalo to řidičáky. Není to úplně systémové v dnešní době korektnosti, ale je to velmi účinné. Velmi účinné. Je to stejné, jako nevymahatelnost pokut, která je obrovská. Prostě žádné pokuty se nevyberou a stačí úplně jednoduchý: Chceš stavební povolení – tady se podívám do počítače, nepodívám – GDPR (redakční poznámka: zkratka General Data Protection Regulation = celková regulace ochrany dat). Nepodívám, že? Už ani Dr. Max, když zapomenu doma kartu, tak se nemůže podívat do počítače, že mám 20 % slevu, protože by porušil GDPR. A takto se obkličujeme, že se skoro už v té zemi už nedá ani žít, protože jsme obklíčeni novými regulacemi, novými a novými zákazy a naše konference je právě proto, abychom šli normální přirozenou cestou. Naštěstí lidský život se neodehrává na facebooku, ani na twitteru. Většina rodin žije normálně, spořádaně. Akorát, když do toho zasáhne stát, tak tady máme problém, že dítě dožije 18 let a přijde mu faktura za nezaplacenou pokutu 200 Kč, či za popelnice, kterou jeho rodiče neplatili. A přitom je to tak jednoduché – za děti prostě odpovídají rodiče a jediný, kdo to má zaplatit, jsou ty rodiče a ne, když je dítěti 18 let. Ten problém přece vznikl, když mu 18 nebylo a my tady o tom budeme sáhodlouze diskutovat a říkat, jak máme změnit zákon a přitom ta přirozenost, to přirozené právo, má daleko vyšší hodnotu než právo, o kterém my tady hlasujeme. Většinou, když jdou věci normální cestou, tak fungují, kupodivu. Jakmile do nich někdo začne zasahovat typu, že ti, co si koupí elektromobil, dostanou slevu na dani a zvláštní značku a budou jezdit pruhem pro policii, tak to žádné řešení není. Tak, abych se tady moc nerozpovídal, tady je mnohem víc lidí povolanějších, než jsem já. Já sice jsem často medii považován jaksi za typického maniaka, který haraší, kudy chodí. Už se těším na novou prezidentku, až se s ní seznámím, ale přesto žiji již 50 let s jednou ženou a jsem jí velmi věrný. A toto jsou jenom věci, kterými si já zpříjemňuji život. Takže přeji vám všechno dobré a krásný den.
Přepis zvukového záznamu celé konference je zde: