Pravověr - zprávy, názory, komentáře...

Listopad 1989 nebyl žádnou revolucí. To už dávno není tajemstvím. Nejedna známá osobnost to přiznala i veřejně. Karel Gott mluvil jasně o tom, že dokonce už tzv. okupace Československa r. 1968 proběhla na základě předcházející dohody SSSR a USA[1]. A vyjadřovat se k příčinám listopadového převratu zřejmě Gott ani nepovažoval za potřebné. Kdo myslí, myslí, a kdo myslet nechce, tomu nemá smysl nic říkat.

Zato Ivan Mládek to řekl na plnou hubu. V rozhovoru na DVTV na otázku pana Veselovského, co si myslí o listopadu 89, odpověděl, že to byla Gorbačovova záležitost iniciovaná KGB a STB. „Zivčák, jejich člen, to celé vyprovokoval“, říká pan Mládek, „estébáci přivedli studenty na Národní třídu. Takhle to vidím já. Jinak to nedává logiku.“ Mládek ale také dodal: „A já myslím, že to bylo v pořádku. Aspoň to proběhlo všechno hladce. Oni chtěli udělat perestrojku. První politická garnitura s kapitalismem vůbec nepočítala, vždyť ještě Havel v prosinci 89 řekl, že kapitalismus v Československu nepřichází v úvahu…“[2]

Listopad 89 nebyl tedy žádnou spontánní studentskou akcí. O dlouhodobé přípravě tohoto převratu na mezinárodní úrovni se dozvíme i z úst, ze kterých by to člověk čekal nejméně. Sám arcihavlista Tomáš Halík v přednášce pronesené 16. 12. 2017 u Salvátora na téma Desetiletí duchovní obnovy se zmínil, že kardinál Tomášek, který byl z počátku ke komunistickému režimu dosti loajální a od Charty 77 se distancoval, začal mluvit odvážněji v prospěch politické svobody na základě instrukce dané mu Janem Pavlem II. po r. 1978.[3]

Proč se tedy stále mluví o revoluci, svržení totality a údajném nástupu svobody, když ve skutečnosti šlo pouze o reformu systému, která byla dohodnuta a připravena dopředu, a to na mezinárodní úrovni světových velmocí? Jistě, existuje potřeba vyvolávat v lidech pocit, že žijí v novém systému zbaveném starých nespravedlností a že zločiny předků se nás už netýkají. Je ale ještě jiný důvod nazývat listopad 89 revolucí. Původní komunističtí revolucionáři ze začátku 20. st. totiž mají mnoho společného se současnými tzv. západními demokraciemi. Jedni i druzí se hlásí k ideálům francouzské revoluce, která byla revolucí bytostně protikřesťanskou. A sledujeme-li společný ideový základ obou režimů, tedy původního leninského komunismu a západní liberální demokracie, pak můžeme listopad 89 právem nazvat revolucí. Byl totiž obnovením revolučních ideálů, které mezitím za železnou oponou poněkud zamrzly. Tou skutečnou revolucí je liberalizmus, a ten k svému přežití potřebuje neustálou změnu, protože lidská přirozenost, dokud není zcela démonizována, tíhne sama k tradičním hodnotám. V lidské duši je Boží hlas probouzející v nás touhu po spravedlnosti, která přináší člověku i svobodu. Svoboda však není tím, po čem lidské srdce v nejhlubší podstatě touží. Člověk touží po spravedlnosti, ta je objektivně platnou hodnotou a zárukou pravého pokoje a štěstí.