Nesmysly v "Katolickém týdeníku" 2018/6
Heretické tiskoviny, jakou tzv. Katolický týdeník rozhodně je, by katolík číst neměl. Občas do nich ale nahlédnout, může být celkem užitečné. Po pár minutách čtení, je normálnímu křesťanovi jasné, že s organizací, vydávající takový plátek, nemůže mít nic společného.
V KT 2018/6 se redaktoři pokoušeli ozřejmit svým čtenářům dosud "skutečně zanedbávané téma" komunikace s tzv. nevěřícími kolem nás. Velký odborník na ducha světa, páter Vacek, vysvětlil čtenářům, že získávat lidi je úplně jednoduché, stačí přijímat pozvání na alkoholické večírky a mládež je s vámi spokojená. Páter Heryán potom uvádí věci na pravou míru slovy: "Chceme-li hovořit o Bohu, jsme odkázáni jen na metafory, nikoli na definice. Můžem jej jen zakoušet a být s ním ve vztahu, a nikoli o něm něco "vědět". Musíme vědět, že chceme-li o něm přesto mluvit, máme co do činění s Tajemstvím, které je společné všem lidem a které, pokud si je třeba jako "katolíci" přivlastníme tak je "katolicky" omezíme a druhým zatemníme. Už to nebude ten Živý, Tajemný a Nevýslovný, nýbrž to bude jen jeho "katolická" verze, jen lidský produkt, a tedy jakási modla." Tato slova naprosto odporují katolické víře. Pokud o Bohu nemůžeme nic jistého říct a nemůžeme skutečně definovat jaký Bůh je a jaký není, pak na co vlastně je církev? Na co Kristus nějakou církev zakládal? Na co je učitelský úřad církve a vůbec jakékoli učení? Co je to Kredo, na co nám je, když žádná definice o Bohu není platná? Tento přístup je naprosto heretický. Plyne z něho i mravní relativizmus. Pokud o Bohu nemůžeme s určitostí nic říct, pak nemůžem s určitostí stanovit ani žádnou mravní normu! "Není-li Bůh, vše je dovoleno", říká Dostojevský. A můžeme doplnit: Nevíme-li nic určitého o Bohu, pak nevíme nic určitého ani o člověku, o smyslu jeho života, jeho cíli a povinnostech.
V dalším článku na téže straně oslavuje Jiří Zajíc tzv. papeže Františka jako nějakého mediálního mága, kterému prý všichni rozumí. Nejlíp to prý Bergoglio dokázal svým slavným pozdravem "dobrý večer" bezprostředně po svém údajném zvolení. Z toho lidé světa hned poznali, že "to je náš člověk". Všichni od Jana XXIII. po Benedika XVI. šli, podle Zajíce, v této linii vtírání se světu, ale František je všechny překonal.
Na další straně se pan Koblížek rozhořčuje nad zvolením prezidenta Zemana a vysvětluje čtenářům, že k tomu došlo prostě proto, že většina Čechů jsou primitivové a vidláci. Takovou neskutečnou aroganci a povýšenost by člověk v rádoby katolických novinách skutečně nečekal.
Kousek dál najdeme rozhovor s Ladislavem Hučkem, který si při příležitosti svých 70 narozenin ztěžuje jako malý kluk na zlé baziliány, kteří před patnácti lety údajně protestovali proti jeho svěcení na biskupa. Dodnes prý proti němu tito divní lidé protestují. Asi ti chudáci nepochopili, jak Hučko svým příchodem do Prahy obohatil českou společnost a zachránil řeckokatolickou církev v Česku, která marně hledala nějakého celibátního kněze, který by byl knězem už aspoň 5 let, měl doktorát, a měl aspoň z dálky něco společného s řeckokatolíky. Takových kněží, kteří by navíc byli ochotni vzít na sebe to těžké jařmo biskupování, byl strašný nedostatek. Naštěstí se našel Laco Hučko z Fokoláre, starý kamarád Míli Vlka a zachránil tuto težkou situaci. Jenom neví, jak v svém blahodárném díle bude pokračovat až vyschnou zdroje ze státní pokladny. Ono totiž život rodiny pár desítek kněží není žádná sranda. Holt ti ženatí pánové (kteří stejně nemají komu jako kněží sloužit) budou muset své rodiny život sami. Co se dá dělat.
(ov)
