Halík chce založit novou církev
Poslední vydání Katolického týdeníku (č. 2018/9) přináší na s. 3 krátkou zprávu o aktuálních rozvratných církevně-politických snahách Tomáše Halíka. Dočteme se tam: „Svou vizi církve jako ‚tvořivé menšiny‘ a varování před novodobými autoritativními režimy, jež mohou v Evropě nastolit populističtí politici, představil na plenárním zasedání německých biskupů v Ingolstadtu Mons. Tomáš Halík. Byl pozván jako jeden z řečníků studijního dne biskupů 21. února, věnovaného dialogu církví v západoevropských a postkomunistických zemích. Ty se totiž podle předsedy německého episkopátu kardinála Reinharda Marxe navzájem vzdalují. Halík varoval před fenoménem rozeštvávajících falešných zpráv. Působení populistů pak vysvětlil na příkladech Donalda Trumpa, brexitu nebo AfD. Poukázal také na romantické představy o někdejší ‚křesťanské Evropě‘. ‚Tuto nostalgii je nezbytné nahradit důkladnou diskuzí o vlastní identitě,‘ zdůraznil.“
Co tyto halíkovské žvásty znamenají? Skutečnost, že němečtí apostatičtí biskupové si „uvědomují“ vzájemné odcizování církví v západní a „postkomunistické“ Evropě, je zvlášť pozoruhodná v souvislosti s nedávným vystoupením jejich slovenských kolegů. Bratislavský arcibiskup S. Zvolenský a další dva slovenští biskupové-apostati očernili premiéra Fica, jako by on byl zodpovědným za vraždu novináře, a podpořili tak snahu o vládní puč na Slovensku. Jde v podstatě o záměr svrhnout slovenského premiéra, který se postavil proti ratifikaci Istambulského dohovoru, zavádějícího genderovou totalitu. Podporou „slovenského majdanu“ přispěli Zvolenský a spol. k polarizaci evropské církve a společnosti. Právě tato polarizace je předmětem zájmu německých biskupů a Halíka. Udělali slovenští biskupové náhodnou chybu nebo jde spíše o promyšlený plán církevních zednářů?
Kamenem úrazu, který dělí evropské národy i místní církve jsou právě křesťanské morální hodnoty. „Marxovští“ ideologové typu Halík a Bergoglio tlačí na zpřísnění genderové a multikulturní totality uvnitř i vně církevní struktury. Každého, kdo se jim protiví, atakují coby „populistu“ šiřitele falešných zpráv apod. Sám Halík přitom šíří falešné a lživé zprávy o údajně populistických politicích a neexistujících „autoritativních“ režimech. Tlak vyvíjený halíkovskými ideology ale vyvolává protireakce. Masám spících křesťanů i mnohým ateistům se otvírají oči a začínají si uvědomovat, že nechtějí žít pod bičem nové multikulturní totality, kde přirozená rodina a zdravé morální postoje budou tvrdě pronásledovány. Hnutí za křesťanské morální hodnoty, které se začíná vzmáhat hlavně v Maďarku, Poslu, na Slovensku, ale i v Česku a jinde projektantům nové zednářské církve značně komplikuje jejich plány.
Halíkovci vidí, že ony masy „bigotních“ maďarských, polských a slovenských katolíků tíhnou stále více k tradičním křesťanským hodnotám. Potřebují je nějak rozdělit a ovládnout. Proto žvaní o nutné diskuzi uvnitř církve a zdůrazňují tzv. pluralitu postojů jednotlivých „místních církví“. Ve skutečnosti jde především o aplikaci různých manipulačních metod skrze jednotlivé biskupské konference. Za tím účelem jsou také organizovány tzv. studijní dny biskupů, na kterých jim halíkovští ideologové preventivně promývají mozky. Kromě toho promýšlejí plány, jak udržet masy skutečně či potencionálně pravověrných katolíků pod kontrolou, případně je vzájemně rozeštvat proti sobě. K tomu se jim hodí taktika tzv. decentralizace a polarizace církve. Ta spočívá v tom, že kupříkladu německá církev zavede homosexuální sňatky a další podobné šílenosti, ale v rámci tzv. plurality a diskuze se třeba slovenské církvi „ponechá svoboda“ takovou praxi zatím nepřijmout. Ve skutečnosti bude ale i slovenská církev skrze napojení na Vatikán podrobena té německé homoherezi. I na Slovensku a všude jinde budou lidé ideologicky masírováni a vtaženi do tzv. dialogu o tom, jestli už se církevní „sňatky homosexuálů“ mají zavést anebo se s tím má ještě počkat. Takovým „dialogem“ je de facto nastolen stav, kdy si katolík může vybrat mezi čertem a ďáblem, mezi větší a jakoby menší herezí.
Taktika „dialogu“ o lži a bludech je stará a relativně osvědčená. Má však jednu nevýhodu: Pokud lidé procitnou a postaví se jednoznačně za Boží pravdu, pak lež a blud - v přímé konfrontaci s pravdou - prohrávají. Dnes taková situace nastává. Již příliš mnoho křesťanů chápe, že boj o záchranu křesťanské Evropy a spásu duší se dnes odehrává v této ideové rovině a halíkovští lháři se tak stále častěji dostávají do přímé konfrontace s jasně formulovanou Boží pravdou. Proto uvažují o nových tvrdších formách „dialogu“. Zřejmě by se jim hodilo vyvolat rozkol vatikánské církevní struktury a vytvořit dvě či více jakoby opozičních církevních organizací, které si budou zdánlivě konkurovat. Právě touto možností se asi Halík a němečtí biskupové nyní zabývají. Po zinscenování takového rozkolu mezi čertem a ďáblem a rozčlenění apostatické církevní strukturu na více a „méně“ heretické organizace, by se pak postarali o to, aby ti křesťané, kteří nebudou zapadat do žádné z jimi uznaných kategorií, tedy pravověrní katolíci, kteří nechtějí přijmout žádné hereze, mohli být za pomoci státních orgánů tvrdě likvidováni.
Jak se tomuto rozeštvávacímu halíkovskému projektu bránit? Jedině věrností pravdě evangelia, pravdě katolické víry! Je nutno se oddělit od těch, kdo se již sami oddělili od Krista a jeho nauky. Jen pravověrní katolíci, kteří jsou nezávislými na hereticích a apostatech a závislými na katolické víře, jsou vůči těmto štvavým politizujícím manévrům imunní. Proč? Protože se neřídí míněním lidí světa, ale neměnnou Bohem zjevenou pravdou evangelia! V tomto boji s duchem světa, lži a smrti obstojí pouze církev, jejíž víra se neodvíjí od aktuálních společensko-politických nálad ani od diktátu mediálních magnátů, ale stojí pevně a nepohnutě na Božím slovu, tedy na učení apoštolů Pána Ježíše Krista.
