Dvě knihy o pokání
Pokání, o kterém sv. Ambrož v těchto dvou knihách mluví, není to, co si pod slovy svátost pokání neboli sv. zpověď představuje současný katolík. Jde zde spíše o vysvětlení a obhajobu kající praxe starověké Církve; obhajobu pokání, které znamenalo skutečné druhé obrácení křesťana a opravdové osvobození od pout hříchu. Nešlo tedy zdaleka jenom o jednorázové gesto, ale spíše o jakési životní pokání; náročný proces skutečné změny života, při němž bylo potřebné pevné odhodlání kajícníka, jeho určitá zralost, ale také vnější podmínky, které spočívaly v tom, že toto pokání nekonal sám, ale byl biskupem zařazen do skupiny kajícníků, byly mu předepsány konkrétní kající skutky a byl podporován modlitbami celého církevního společenství. Samotný Ambrožův text spolu s poznámkami i úvodem, kterými je překlad opatřen, poskytuje čtenáři na tuto kající praxi starověké Církve dost ucelený pohled.
