PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Co si má pravověrný katolík myslet o zjevení ve Fatimě a o jeho letošním výročí?

Ve Fatimě skutečně volala Bohorodička k pokání a její poselství se vztahuje i na současné světové události, které vrcholí zvlášť letos – 100 let po jejím zjevení. Shrňme si známá fakta a podívejme se na jejich význam:

Roku 1917 se zjevila Bohorodička třem malým dětem v portugalské Fatimě. Byli to sourozenci Hyacinta (7 let) a František (9 let) Martovi a jejich sestřenice Lucie dos Santos, které tehdy bylo deset let.

Už r. 1916 se jim třikrát zjevil anděl. Představil se jako anděl míru a ochránce Portugalska. Napomínal je k modlitbě růžence, naučil je modlitbu k Nejsvětější Trojici a další modlitby. Měli přinášet smírné oběti za ubohé hříšníky. Lucie pak často po celé hodiny ležela na zemi a říkala andělovu modlitbu. Při třetím zjevení jim anděl podal sv. přijímání.

Roku 1917 vrcholila první světová válka, protestanti slavili 400 let od vystoupení Luthera, zednáři 200 let od založení první velkolóže v Londýně; začátkem listopadu – několik týdnů po fatimském velkém slunečním zázraku - dochází pak k zednářsko-bolševické revoluci v Rusku, následuje zavraždění cara a další nesčetné hrůzy.

Panna Maria v tomto čase navštívila církev. Zjevila se dětem: 13. 5.; 13. 6.; 13. 7.; 15. 8. (třináctého byly děti ve vězení); 13. 9. a 13. 10. 2017. Bohorodička odevzdala dětem slova, jejichž podstatou je výzva k pokání, kterým může lidstvo zmírnit nastávající Boží tresty, a hříšníci mohou být zachráněni od zavržení. Při každém zjevení prosila děti o modlitbu růžence. Dne 13. 7. 1917 ukázala Panna Maria dětem peklo, kam přicházejí hříšníci. Hned po vizi pekla jim svěřila tajemství, které má tři části. Při posledním zjevení 13. října 1917 se udál velký sluneční zázrak ohlášený dopředu Pannou Marií skrze děti. Toto „tančení slunce“ viděly desetitisíce lidí shromážděných v Cova da Iria, ale i lidé v okolí do několika kilometrů.

V prosinci 1918 Hyacinta a František onemocněli tzv. španělskou chřipkou. František zemřel 4. 4. 1919. Hyacinta byla krátce nato převezena do okresní nemocnice a potom do jiné v Lisabonu. Trpěla velkými bolestmi v důsledku zápalu pohrudnice. Panna Maria ji navštěvovala a povzbuzovala k statečným obětem i v nemocnici. Zemřela 20. 2. 1920 v Lisabonu – sama, odloučena od rodičů i od Lucie, jak jí to Přesvatá Panna dopředu oznámila.

Lucie vstoupila v r. 1921 do kolegia sester sv. Doroty v Portu. V r. 1925 se jí zjevuje Panna Maria s Jezulátkem a žádá zavedení úcty k jejímu Neposkvrněnému srdci a zasvěcení prvních sobot s kajícím a smírným sv. přijímáním. Panna Maria přitom řekla: „Pohleď, dcero na moje srdce, obklopené trním, jímž je každou chvíli zraňují nehodní lidé ve svém zlořečení a nevděku. Snaž se alespoň ty utěšit mě a svěť první soboty v měsíci.“ R. 1926 byla Lucie přijata do noviciátu Dorotejek v Tuy ve Španělsku a r. 1934 zde pak složila věčné sliby. Už r. 1927 jí Bůh dovolil zveřejnit první a druhou část tajemství. Ona to ale odkládala. Roku 1929 se Lucii znovu zjevuje Panna Maria a přeje si: „aby Svatý Otec v jednotě s biskupy zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.“ Po propuknutí španělské revoluce byla Lucie přeložena zpátky do Portugalska do kláštera v blízkosti Porta. R. 1941 Lucie zapisuje tajemství a odevzdává svůj rukopis biskupovi. Tzv. třetí část, která měla ještě zůstat utajena, byla napsána na zvláštním listu (nebo listech) papíru. Lucie ji odevzdala buď spolu s první a druhou částí nebo až r. 1944, což je nejasné. Podle dalších svědectví šlo o dvě do sebe vložené obálky. První a druhá část tajemství byla s povolením Pia XII. zveřejněna r. 1942. Tehdy zveřejněný text se týkal kromě jiného i války, která právě zuřila. Po válce se Lucie vrátila do Tuy. Při dalších zjeveních jí Panna Maria řekla, že třetí část tajemství má být zveřejněna prostřednictvím pastýřů církve po roce 1944, nejpozději však v r. 1960. Biskup, který Luciin rukopis obdržel, ho schovával v zapečetěné obálce. Ke zveřejnění se neodhodlal. R. 1948 Lucie s povolením papeže přestupuje ke karmelitkám.

Pius XII. dne 31. října a 8. prosince 1942 zasvětil Neposkvrněnému Srdci Panny Marie svět a 7. července 1952 pak i Rusko. Text třetího tajemství si Pius XII. vyžádal v r. 1957. Dorazil k němu 16. 4. 1957. Dne 9. 10. 1958 pak Pius XII. umírá. Podle dalších informací (rozebraných např. v knize „Co vlastně řekla Bohorodička ve Fatimě“), bylo ale třetí tajemství rovněž rozděleno na dvě části, jedna byla uchovávána na Kongregaci pro nauku víry a druhá u papeže. Jan XXIII. rovněž chtěl text tajemství. Dali mu ho v zapečetěné obálce. Zdá se tedy, že Pius XII. jej nečetl. Jan XXIII. si ho přečetl v srpnu 1959. Dal ho přečíst kardinálovi Ottavianimu, jak dosvědčil monsignor Capovilla. Svět čekal na jeho zveřejnění. Dne 8. 2. 1960 zveřejnil Vatikán tiskové komuniké, kterým oznamoval, že třetí tajemství z Fatimi nebude zveřejněno. Zpráva neuváděla žádné přesvědčivé zdůvodnění, místy si protiřečila a končila mnohoznačnou poznámkou: „Ačkoliv Církev zjevení ve Fatimě uznává, přesto si nepřeje převzít odpovědnost ručení za opravdovost slov, o nichž tři mladí pastýři tvrdili, že k nim pronesla Panna.“

Pavel VI. i Jan Pavel II. potom několikrát vykonali jakési zasvěcení světa a Ruska Panně Marii a také navštívili Fatimu. Lucie však ještě v 80. letech tvrdila, že zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci, tak jak si to Panna Maria přeje, se dosud neuskutečnilo. Papež Jan Pavel I. se osobně setkal s Lucií asi rok před svým zvolením. Pravděpodobně znal už z tohoto setkání alespoň obsah třetího tajemství a po svém zvolení se je chystal zveřejnit. Nebyl mu k tomu však dopřán čas. V 90. letech se zdá, že Luciin hlas umlká. Existují i teorie, že byla nahrazena dvojnicí (porovnávání fotografií).

Dne 13. 5. 2000 navštívil Jan Pavel II. Fatimu, blahořečil zde Františka a Hyacintu a zveřejnil při té příležitosti údajný text třetího fatimského tajemství. Sestra Lucie byla tomuto „zveřejnění“ přítomna a předem měla schválit i výklad vidění podaný kardinálem Ratzingerem a arcibiskupem Bertonem, z něhož v podstatě vyplývala zvláštní „mučednická“ úloha Jana Pavla II. Lucie potom oficiálně umírá 13. 2. 2005 ve věku 98 let. Jsou vážné důvody se domnívat, že text zveřejněný r. 2000 nebyl skutečným nebo aspoň ne plným obsahem třetího fatimského tajemství a že sestra Lucie, která zemřela r. 2005, nebyla tatáž, které se r. 1917 zjevila Panna Maria.

Co tedy vlastně řekla Panna Maria ve Fatimě? O zjevení z 13. 7. 1917 napsala Lucie v r. 1941 toto: „Když Matka Boží vyřkla poslední slova (‚obětujte se za hříšníky’), o nichž jsem se zmínila, rozevřela ruce, jak činila již v obou předcházejících měsících. Proud paprsků, který odtamtud vyšel, se zdál pronikat zemí a my jsme spatřili cosi jako planoucí moře a v něm černé spálené bytosti, ďábly a duše v lidské podobě, kteří vypadali téměř průzračně jako řeřavé uhlí. Postavy byly mezi šlehajícími plameny vrhány do výše i padaly ze všech stran jako jiskry při velkém požáru, jakoby bez tíže, a přece se nevznášely. Při tom tak strašně bědovaly a naříkaly bolestí a zoufalstvím, že jsme se třásli hrůzou a děsem. (Mohlo to být právě v tomto okamžiku, kdy jsem vyrazila výkřik zděšení, o němž pak lidé vyprávěli). Ďáblové měli podoby strašlivých a odporných zvířat, ale byli průsvitní jako rozžhavené uhlí. Vidění trvalo jen okamžik a my jsme naší dobré nebeské Matce byli vděčni, že nás na peklo předem upozornila, jinak bychom asi hrůzou a zděšením zemřeli.“ [Zde začíná druhá část tajemství.] „S němou prosbou o pomoc jsme vzhlédli k Madoně, která laskavě, ale zarmouceně řekla: ‚Spatřili jste peklo, kam přicházejí ubozí hříšníci. Pro jejich záchranu si Pán přeje rozšířit ve světě zbožné vzhlížení k mému Neposkvrněnému Srdci. Bude-li činěno, jak jsem vám řekla, zachrání to mnoho duší a přijde mír. Válka se blíží svému konci, ale pokud neustane ustavičné urážení Boha, neuplyne mnoho času a začne nová, ještě horší. Stane se tak během pontifikátu Pia XI. Spatříte-li jedné noci nepovědomé světlo, pak vězte, že je to Boží znamení, zvěstující blízké potrestání světa za jeho mnohá provinění a zločiny: válka, hlad a pronásledování Církve i Svatého Otce. Aby se tomu předešlo, prosím o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o zavedení kajícného svatého přijímání vždy první sobotu v každém měsíci. Bude-li moje prosba splněna, Rusko se obrátí a nastane mír. Pokud ne, pak (Rusko) rozšíří své bludy do světa a vyvolá války a pronásledování Církve. Dobří budou mučeni a trýzněni, Svatý Otec bude mnoho trpět a některé národy zaniknou..“ .[Zde Bohorodička sdělila třetí tajemství, které Lucie napsala zvlášť.] „...Na konec však bude moje Neposkvrněné Srdce triumfovat, Svatý otec mi zasvětí obrácené Rusko a světu bude darován nějaký čas míru. Portugalsko si udrží pravou víru; toto však nesmíte nikomu říkat, jenom Františkovi!“ Tento text byl r. 1942 zveřejněn Piem XII. Text třetího tajemství, jak se zdá, nebyl dodnes zveřejněn. Jeho obsah je však do jisté míry znám. Vyjadřovalo se o něm totiž několik lidí, kteří ho četli.

Biskup z Leiria-Fatimy Alberto do Amaral v průběhu diskuse ve velké aule vídeňské techniky 10. září 1984 prohlásil: „Tajemství z Fatimy nemluví ani o atomových bombách, ani o raketách SS-20. Jeho obsah se týká naší víry. Klást tajemství na roveň ohlašování katastrof nebo jaderného holocaustu znamená překrucovat smysl poselství.“ Co asi myslel fatimský biskup slovy, že obsah tajemství „se týká naší víry“? Jistě ne to, že by byl ve zjevení oznámen nějaký nový článek víry! To totiž není možné, protiřečilo by to Písmu sv. a učení církve. Ve zjevení tedy nemohlo jít o samotný obsah víry, ale jde v něm o to, jak je tento obsah přijímán lidmi. Rovněž v r. 1984 se ptali kardinála Ratzingera, proč nebylo třetí fatimské tajemství zveřejněno a on odpověděl: „Protože by tím podle mínění papežů nebylo přidáno nic nového k tomu, co už každý křesťan musí ze zjevení vědět: jde o radikální výzvu k obrácení, o vážnost doby, o nebezpečí, která tísní víru, život křesťanů a tím i celý svět. A pak jde také o důležitost posledních věcí. Když to tedy – alespoň prozatím – není publikováno, pak proto, aby se tím zabránilo zaměňování religiózního proroctví s chtivostí senzací. Avšak obsah tohoto třetího tajemství odpovídá tomu, co je ohlášeno v Písmu a co bylo potvrzeno i ostatními mariánskými zjeveními včetně již známých poselství v samotné Fatimě. Obrácení a pokání jsou zásadními podmínkami spásy.“ Z Ratzingerových slov – pronesených r. 1984 - je tedy jasné, že obsah třetího tajemství by pobouřil či šokoval veřejnost. To se ovšem o textu zveřejněném r. 2000 rozhodně říct nedá. Neexistuje žádné rozumné vysvětlení toho, proč by papežové od Jana XXIII. po Jana Pavla II. celých 40 let navzdory výslovnému přání Panny Marie odmítali zveřejnit ten text, který byl zveřejněn r. 2000.

Jan Pavel II. zveřejnil 13. 5. 2000 ve Fatimě tento text údajného třetího fatimského tajemství. Má jít o slova Lucie: „Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které, jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli ―podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí, bíle oblečeného biskupa, ―vytušili jsme, že je to Svatý otec. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“

Co je na tomto textu tak skandálního, že ho Vatikán 40 let tajil? Ze slov obsažených už v druhém tajemství „Portugalsko si udrží pravou víru“, mnozí usuzují, že v třetím tajemství se muselo mluvit o někom, kdo si pravou víru neudrží! Pokud by tam byla řeč jen o nevěrectví či odpadlictví širokých mas, pak by to také nebyl žádný důvod, aby byl text Vatikánem utajován! Právě naopak, taková slova Panny Marie by papežům pomohla volat národy k návratu zpět „pod svá křídla“. Jenomže takové poselství Bohorodička ve Fatimně nepronesla. Jediným rozumným vysvětlením podivného počínání papežů počínajíc Janem XXIII. je to, že ve třetím fatimském tajemství musela být řeč o odpadnutí od víry u nejvyšší církevní hierarchie, případně i o tom, že od víry odpadne sám papež! Také to poselství muselo být dosti konkrétní! Pokud by se tam mluvilo např. jen o nevěře mnohých národů nebo některých či mnohých biskupů, i to by bylo pro Vatikán výhodné zveřejnit! Zůstávalo by pak už na papežích označit ty konkrétní nevěrce a volat je k „pokání“ podle svých představ. Jenomže Panna Maria to zřejmě na papeži nenechala, a konkrétní nevěrce, případně konkrétní odpadlické kroky církevní hierarchie asi pojmenovala sama. Tajemství mělo být zveřejněno do r. 1960. V tom roce se už konají přípravy na druhý vatikánský koncil, který právě znamenal veliký odpad od víry.

Po koncilu zrušil Pavel VI. církevní index katolíkům zakázaných knih. Začali se publikovat modernistické heretické knihy s církevním schválením. Sestra Lucie však byla uvězněna v klauzuře Karmelu a nesměla promluvit. Slova Panny Marie byla dána na nový církevně zednářský index. Ještě r. 1957 řekla Lucie P. Fuentesovi: „Otče, musíte lidem říci, že nesmějí očekávat, že je Svatý Otec, biskupové, kněží nebo řádoví představení budou volat k pokání. Je čas, aby každý z vlastního popudu pracoval na svatém díle a změnil svůj život tak, jak to od něj požaduje Svatá Matka Boží. Zlo chce s sebou strhnout především Bohu zasvěcené duše, aby tak i ostatní zadrželo od definitivního pokání. Vloží do toho svou veškerou zchytralost a navrhne modernizaci religiózního života. Tím bude uvadat duchovní život...“ Existují Luciiny dopisy z r. 1969 a 1970, v nichž si také trpce ztěžuje na úpadek mravů a víry v církvi. Z některých článků uveřejněných v 80. letech vyplývá, že ještě v té době Lucie upozorňovala, že nebyl splněn požadavek Panny Marie ohledně zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci.

Kdyby Bůh chtěl, aby bylo třetí fatimské tajemství zveřejněno, jistě by se o to postaral. On ale chtěl, aby bylo zveřejněno skrze pastýře církve, ti to ovšem odmítli. Pokud by poslechli, znamenalo by to, že by se museli oddělit od těch, jejich odpadlictví od víry bylo Pannou Marií předpovězeno. Neochota k tomuto bolestnému ale uzdravujícímu kroku je příčinou, že Vatikán odmítl tajemství zveřejnit. Pro nás jsou určena utěšující slova v závěru poselství, která následují až po třetím tajemství „...Na konec však bude moje Neposkvrněné Srdce triumfovat, Svatý otec mi zasvětí obrácené Rusko a světu bude darován nějaký čas míru.“ O zasvěcení Ruska totiž Panna Maria mluví v textu dvakrát. Poprvé ho staví jako podmínku, aby nepřišla druhá válka. A podruhé oznamuje, že nakonec k němu a k obrácení Ruska dojde.