Jdi na obsah Jdi na menu
 
15. 3. 2017

Encyklika Immortale Dei

Není to tak dávno, co katolická církev scestnou ideu sekulárního státu odsuzovala.

Lev XIII. (1878–1903) vydal r. 1885 encykliku Immortale Dei – O křesťanském státním zřízení. Papežský stát existující od raného středověku byl r. 1870 obsazen italskou revoluční vládou. Lev XIII. vydává tuto encykliku O křesťanském státním zřízení v situaci, kdy je tzv. vězněm vatikánským. Neuznával obsazení svého státu a potažmo (dá se říci) ani legitimitu Garibaldiho vlády. Až r. 1929 byly (B.XV.) podepsány Lateránské dohody mezi papežem a italskou vládou, čímž vznikl městský stát Vatikán. Papež tehdy náhradou za území přijal značný finanční obnos. De facto tím přešel ze světa středověkých feudálů do světa moderních bankéřů. Lva XIII. se to ale ještě netýkalo. Ten byl naopak proti této bankéřské oligarchii v opozici a nechtěl jejich zabrání papežského státu uznat. V této situaci vydává encykliku o Křesťanském státním zřízení. Kupodivu ale není nijak tvrdá, nikde v ní výslovně nezmiňuje bezpráví, kterého se vůči papeži dopustila italská vláda, zato však jasně hájí učení církve, že stát má mýt křesťanským, má být založen na křesťanských morálních principech.

Proti revoluční ideologii práv a proti zhoubné myšlence sekulárního státu staví jednoduché zásady (kap.: O účelu a autoritě občanské společnosti): „Ať již je ústava státu jakákoliv, musí ti, kteří jsou první ve státě (vladaři) nezbytně vzhlížet na Boha, svrchovaného zachovatele a ředitele světa.“ ... „Proto tedy musí být vláda nejprve spravedlivá...“ – Základní hodnotou tedy není svoboda, jak se nám to dnes všude vnucuje, ale spravedlnost. Spravedlnost se zakládá na povinnosti vůči Bohu. Svoboda v dnešním pojetí se zakládá na zásadě: „Já jsem Bůh“ – pak ale není možné žádné lidské soužití.

Lev XIII. pokračuje: „Ukládá-li již přirozenost a rozum každému jednotlivci povinnost ctít Boha ... je tímto zákonem vázána i občanská společnost.“ ... „státní společnost se nesmí beztrestně chovat, jako by Boha nebylo ... ani podle libovůle přijmout kterékoli z různých náboženství.“

V kap. Souhrn křesťanské nauky o uspořádání společnosti píše: „Říká se, že pramen vší moci a všeho práva spočívá v lidu. Z toho vyplývá, že taková společnost se necítí nijak zavázána Bohu, proto se také veřejně nehlásí k žádnému náboženství a tím méně se stará o to, nalézt mezi mnoha náboženstvími jedině pravé.“

„Rozhodnutí papežů činí zcela nepochybným, že původ státní moci je třeba hledat v Bohu samém a nikoliv v lidu, že vzpouru zakazuje již zdravý rozum, že je zločinem a rouháním, aby jednotlivci nebo státy neuznávali náboženské povinnosti nebo aby stejně hodnotili vzájemně si odporují náboženské formy...“

V kap. O výsadách a svobodách občanů, říká: Církev nedovoluje poskytovat cizím formám náboženství stejné právo jako náboženství pravému, ale nekárá vládce, kteří trpí obyčeje jiných náboženství; bdí, aby nikdo nebyl nucen přijmout katolickou víru; „neboť jako moudře upozorňuje svatý Augustin: „nikdo nemůže věřiti, leč kdo chce““ (Tract. 26, in Joan, č. 2).“

A v závěru encykliky Immortele Dei říká Lev XIII., že zásady, o něž se opírá moderní stát, jsou takové, že s nimi nikdo nesmí souhlasit a naznačuje, že tyto státy jsou na stejné rovině jako tyranie otevřeně pronásledující křesťany.

Tolik z encykliky Immortale Dei.