Stav pražského duchovenstva po smrti Karla IV.
Zpráva z vizitace arcijáhna Pavla z Janovic z r. 1379 mluví o faráři v Mrtníkách, který sloužil mši v brnění; knězi Jílekovi z Podbrdska, který byl opilec, kuběnář (tzn. přechovával souložnici – konkubínu), unesl ševcovu dceru a 30 neděl se s ní toulal po světě; o faráři z Lhoty, který unesl služebnou jistého Matěje, chtěl ji znásilnit a na člověka, který mu v tom chtěl zabránit, vytáhl meč, rád tancoval v hospodě; o Slapském faráři Čížkovi, který měl mnoho kuběn, jednu mu odvedl farář v Maršovicích a on s ním o ni bojoval. V Praze byly prý poměry „o něco lepší“: z 39 vizitovaných farářů (v Praze bylo tehdy 73 kostelů včetně kaplí a 25 klášterů) jich šest vůbec nesídlilo při svém kostele a 16 jich bylo oddáno nejhorším neřestem. Svatolinhardský farář Prokop pořádal veřejné pitky s mnichy a nevěstkami; svatojánský farář Matěj pořádal se svou souložnicí na faře adamitské tance pro známé a kolegy; farář u sv. Ondřeje, Petr přechovával zloděje, účastnil se rejů u přítele Matěje, hrál kostky a opíjel se na svatbách; poříčský farář Bohuněk měl kuběnu, držel nevěstku, potloukal se po krčmách, a při tom všem byl, podle svědectví osadníků, nejlepším farářem, jakého kdy měli; vyšehradský kanovník Ludvík Kojata prodal pozemek pro faru u sv. Jana v Podskalí, vlastnil nevěstinec, potloukal se po hospodách a hrál tak vášnivě kostky, že prohrál i spodní prádlo a dvakrát se stalo, že ho v noci městská policie honila nahého až na Vyšehrad; probošt při klášteře u sv. Magdalény smilnil s jeptiškami; z Emauz utekl mnich se ženou Kuchty z Nuslí atd. Toto vypisuje z dobových úředních dokumentů V. Flajšhans. (M. Jan Hus, s. 61) Podle Sedláka to zřejmě byla vymyšlená udání. Prý udavači dostávali podíl z pokuty, kterou musel viník zaplatit. Sedlákova logika je ale podivná: pokutu přeci musel obžalovaný platit až, když byl odsouzen. Nač by si tedy udavači vymýšleli, když by neměli důkazy?!
