Sv. apoštol Jakub, bratr Páně
Sv. apoštol Jakub starší byl synem Alfea a bratrancem Pána Ježíše Krista. (Marie Kleofášova, čili Alfeova, která stála pod křížem, byla sestřenicí Ježíšovi Matky. Jakub byl tedy Ježíšovým bratrancem z druhého kolena.) Je jedním z dvanácti apoštolů. Podle slov sv. Pavla se mu po svém vzkříšení zjevil Pán Ježíš. Když Pavel tři roky po svém obrácení přišel do Jeruzaléma představit se církvi a bratři se ho ještě báli, přijali ho Jakub Alfeův a Petr. Když byl Petr andělem vyveden z vězení, řekl shromážděným věřícím, aby to oznámili právě tomuto Jakubovi, bratru Páně. Jakub mladší - Zebedeův byl už totiž mrtev, protože Herodes ho dal popravit krátce před zatčením Petra. Jakub Alfeův, bratr Páně se v Jeruzalémě těšil veliké úctě, a to i u židů a nevěřících. Na prvním jeruzalémském apoštolském sněmu měl dokonce poslední slovo po Petrovi. Petr už předtím odešel z Jeruzaléma a přenechal tamní mateřskou církev ve správě Jakuba, sám sídlil v Antiochii a potom v Římě, ale na jeruzalémský sněm přišel. Jakub Alfeův je také autorem novozákonního listu. Zemřel r. 62 v Jeruzalémě mučednickou smrtí. Došlo k tomu takto: Vlivem Jakubova velmi zbožného života uvěřila značná část židů v Pána Ježíše Krista. Farizeové se báli, že Ježíše přijme za Mesiáše většina národa. Na svátek Paschy se Jakuba zmocnili a vyvedli ho na střechu svatyně v jeruzalémském chrámě. Chtěli, aby před celým zástupem poutníků prohlásil, že Ježíš není tím, za koho je pokládán. Jakub zvolal: „Co se mně ptáte na Syna člověka, jenž sedí na nebesích po pravici Všemohoucího a přijde na nebeských oblacích?“ Nato celý zástup poutníků zvolal tak jako v onu květnou neděli: „Hosanna synu Davidovu.“ Když to farizeové slyšeli, shodili Jakuba ze střechy dolů na nádvoří. Po pádu na zem byl stále živý, proto ho zde jeden z pochopů farizeů dobil k smrti. Čtyři roky na to vypukla židovská válka, která skončila r. 70 úplným zničením Jeruzaléma a chrámu.
