Stolec sv. apoštola Petra
Dnes je v římském obřadu svátek Stolce sv. Petra. Tento liturgický svátek nám dává příležitost zamyslet se nad významem Petrova úřadu. Liturgie Stolec sv. Petra připomíná odděleně od sv. Petra samotného. Z toho je jasné, že Petrova osoba a Petrův úřad jsou dvě různé věci. Co je Petrova osoba, to všichni víme. Petr je jedním z mužů, které si Boží Syn Pán Ježíš Kristus během svého pozemského působení vyvolil za apoštoly, a protože Petr, původním jménem Šimon, i přes svoje slabosti a určitá selhání, nakonec zůstal Kristu věrný, dosáhl nebeské koruny a ctíme jej tedy jako svatého. Jeho svátek slavíme spolu s apoštolem Pavlem 29. 6.
Co je to ale stolec sv. Petra? Kdo navštívil Vatikán, ví, že je tam ukazován kamenný trůn, který je biskupskou katedrou sv. apoštola Petra. Slavíme snad tedy svátek této kamenné katedry? To jistě ne! Co si tedy máme představit pod termínem Stolec sv. Petra? Je to Petrův úřad, úřad svěřený Petrovi a jeho právoplatným nástupcům samotným Bohem Ježíšem Kristem.
Pán Ježíš kdysi řekl: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou..." (Mt 23,2). Co myslel Ježíš slovy "stolice Mojžíšova"? Byla to Mojžíšova autorita, autorita, v níž Mojžíš vystupoval, v níž vyvedl lid z Egypta a uložil mu přikázání. A v jaké autoritě to Mojžíš vykonal, z jaké moci jim ta přikázání uložil? To je zcela jasné. Z moci nejvyšší, z moci Boží. Proto také těm přikázáním říkáme přikázání Boží, protože jimi skutečně jsou.
Ježíš také řekl Šimonovi: Ty jsi Petr, Skála, a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou, dám ti klíče od nebeského království atd. (Mt 16,18). Jestliže tedy starozákonní církev byla konstituována na Božích příkazech vydaných Mojžíšem, církev novozákonní je založena na Božím zjevení svěřeném Petrovi, a tím zjevením je předcházející Petrovo vyznání: "Ty jsi Kristus, Syn živého Boha." Slavíme-li tedy svátek Stolce sv. Petra, slavíme skutečnost, že živý Bůh svěřil Petrovi autoritu konat a učit jménem Božím.
Tento Petrův úřad je něčím odlišným od samotné Petrovy osoby, už proto, že obsahem tohoto úřadu je konat a učit ve jménu Boha, v Boží autoritě a Boží mocí. Když se Petr na nádvoří veleknězova paláce zapřísahal: "neznám toho člověka" a zapřel tak Krista, jistě v tu chvíli nekonal v Boží autoritě, nekonal z moci svého úřadu! Proč, na jakém základě to můžeme říci? Protože konal proti Kristu, proti pravdě a proti Bohu - nemohl tedy zároveň v tu chvíli konat i v Boží autoritě v Bohu. Kdybychom tvrdili, že i Petrova slova "neznám toho člověka" byla vyřčena v Boží autoritě, popírali bychom tím pravdivost a věrnost samotného Boha.
Pokud tedy nositel Petrova úřadu koná proti Božímu slovu a proti Boží pravdě, nekoná z moci svého úřadu, ale z moci své vlastní. Kdyby Petr po zapření Krista, odmítl konat pokání, a trval by na tom absurdním tvrzení, že Ježíše nezná, nikdo z učedníků by ho samozřejmě už neposlouchal, nechtěl by s ním mít nic společného a tím méně by ho někdo pokládal za hlavu apoštolů a církve. Totéž platí o každém Petrově nástupci. Pokud papež veřejně vyhlásí učení, které protiřečí Božímu zjevení, tedy Petrovu úřadu, Petrovu stolci, pak ho nikdo nesmí poslouchat. Mezi teology byla a je diskuze, zda takový papež ztrácí úřad, čili přestává být papežem. To je ale spíš hypotetická otázka, která by byla aktuální jedině v případě, že by ten papež konal pokání a od bludů, kterým se otevřel se odvrátil. To je však v současné situaci bezpředmětná úvaha, protože pan Bergoglio nikdy nebyl papežem, a to z důvodu, že již jako kardinál veřejně zapřel Krista. Benedikt se zase papežského úřadu zřekl. A o člověku, který v bludech popírajících podstatu křesťanské víry setrvává, není pochyb, že je vyloučen z církve a nezastává v ní žádný úřad.
