Polož si otázku: Kde jsem byl myšlenkami při modlitbě?
Byl jsem duchem přítomný – v Boží přítomnosti, tedy ve spojení s Bohem a v Božím slově, či jsem byl někde mimo – v roztržitostech, tedy ve svých plánech, vzpomínkách, starostech…?
Podstatou vnitřní modlitby je koncentrace. To znamená vypnout všechny rušivé myšlenky, uvědomovat si Boží přítomnost a stále se do ní vracet. Proto je potřebné mít v modlitbě určitý rytmus. Například: prožívám konkrétní pravdu z Božího slova a přitom se mohu modlit i za konkrétní lidi. Uvědomím si konkrétního člověka, jeho problémy, ale hned potom směřuji pohled víry „nahoru“ a dám ho Ježíšovi. Stačí zůstat v přímluvné modlitbě za něj např. 3 sekundy a pak mohu v modlitbě odevzdávat Bohu další konkrétní lidi či problémy. To je ten „rytmus“, o který v modlitbě jde. Pak se může člověk modlit i za mnoho věcí, lidí, ale zároveň ho to také nutí mít stále upřený pohled „nahoru“, tedy držet spojení s Ježíšem. Takovým způsobem se člověk nekoncentruje na osobu, za kterou se modlí, ale dívá se na Pána a Jemu s vírou předkládá konkrétní lidi, a o to jde.
Jinak totiž, pokud člověk nemá v modlitbě rytmus, začne snít.
