Kořen nevěry v nás – strach
Apoštolové tři roky chodili s Ježíšem, ale když přišla těžká zkouška, když přišla Golgota, selhali. Pod křížem nestál nikdo z nich – jen apoštol Jan. Proč? Proč Petr zradil Krista? Proč apoštolové nemohli v den Kristova vzkříšení uvěřit, že Pán vstal z mrtvých, i když jim to Ježíš víckrát zdůrazňoval? Proč měli oči zastřené a nebyli schopni vnímat pravdu – realitu? Důvodem byl STRACH, duch strachu.
Všimněme si také jedné situace ve Starém Zákoně: když Izraelité vyšli z egyptského otroctví, kde byli 430 let, prošli Rudým mořem a za několik dní mohli vejít do zaslíbené země. Nevešli tam však. Proč? Protože podlehli duchu strachu. A za to museli zemřít na poušti.
Strach uzavírá člověka do sebe tak, že nevnímá Boha a ztrácí s Ním kontakt. Jistě existuje také jiný strach – bázeň Boží – ten vede k pravé moudrosti. My však mluvíme o strachu, který od Boha odvádí. Každý z nás má tento kořen nevěry v sobě. Bojíme se, co si o nás řekne ten nebo onen člověk. Je však zajímavé, že se nebojíme, co si o nás myslí Bůh, který nás bude soudit, a je také zajímavé, že nemáme strach z toho, že všechny naše skutky budou zjeveny na Božím soudu…
Co máme tedy dělat? Řešení je jedno: Duch svatý. U apoštolů nastala v den Letnic hluboká vnitřní proměna. Ze zbabělců a zrádců se stali hrdinové víry – martyrés! Byli ze stejného těsta jako my. Měli stejné strachy, stejné problémy, stejné krize jako máme my! A kdo je změnil? DUCH SVATÝ.
