Kdy jsem miloval Boha celým srdcem?
Máme milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Den za dnem utíká..., proto si máme položit otázku: Kdy jsem miloval Boha celým srdcem? Milovat Boha – to je i podstata vnitřní modlitby. Nejdříve se máme se postavit do světla, před Boží tvář, a udělat první krok: Dát Bohu své hříchy. Pokořit se a přiznat: Zhřešil jsem, nechal jsem se oklamat. Byl jsem svévolník, prosazoval jsem svoji vůli. Nebo jsem udělal nějaký špatný krok, nechal se někam vlákat... Hned v tu chvíli, kdy je člověk oklamaný, je třeba dělat pokání, tzn. vejít na cestu pravdy. Ježíš říká: „Já jsem Cesta.“ Tedy Ježíš je ta Cesta. Jsou i falešné cesty, ale my chceme jít po té pravé, kterou je Kristus. On je také Pravda a Život. Ostatní cesty jsou lží a smrtí časnou i věčnou. To jsou všelijaké ideologie, filosofie, multikultury, za kterými se znovu skrývá úcta k démonům. Druhý vatikánský koncil vyzdvihnul idolatrii – úctu k jiným náboženstvím a tedy i k jejich démonům (démonolatrie). „Latrie“ = úcta. Ale Boží slovo nám jasně říká, co je první přikázání: Jediného Boha budeš uctívat! A Ježíš říká: Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za Mnou. Zapřít sám sebe znamená zapřít všechny své falešné představy, plány, ideje, myšlenky, snění, prostě lásku ke lži. To vše máme nazvat pravým jménem a oddělit se od toho. Nepěstovat žádnou egolatrii! Když satan na poušti pokoušel Ježíše slovy: „Všechno ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět (budeš-li mi vzdávat úctu).“ Tehdy mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane, Jedinému Bohu se budeš klanět.“ Klanět se je „latrie“. A dnes úcta, která patří jedině Bohu, se odhodila, a na první místo se dostala úcta k pohanským náboženstvím. Ale Ježíš říká jasně: „Jedinému Bohu se budeš klanět a Jemu sloužit.“
