Kázeň ve vnitřní modlitbě
Boží slovo říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Co kdybychom měli teď vydat počet z toho, jaká byla naše ranní modlitba? Jak bychom obstáli? Ano, útočí tisíce starostí… Proto je dobré si je zapsat a pak se hned vrátit zpět k tomu, co v modlitbě právě prožívám. Jinak se člověk zanoří do svých problémů a starostí, pak přicházejí další a další, které se zdají velmi důležité, a člověk v nich nakonec zůstane…. Proto je třeba krátce si je zapsat, jinak bude člověk celou modlitbu jen snít a řešit je... Modlitba se potom stane jakýmsi umělým spánkem. Ježíš říká: „Modlete se a bděte!“ Neříká: „spěte“, ale „bděte“. S tímto problémem bdělosti se setkáváme stále, v každé modlitbě.
Člověk může mít i zkušenosti s modlitbou, a přesto musí v každém dalším konkrétním čase modlitby stále znovu o bdělost bojovat.
Často jde o jakési lstivé kradení času: Člověk se dostane do Boží přítomnosti a najednou je z ní vytržený, jakoby ukradený, pro něco jiného. Přesně tak lstivě působí hřích. Člověk ani neví, kdy si jej podmaní, nenápadně, lstivě skrze vidinu nějakého dobra, takže ani neví, kdy byl vlastně oklamán. Proto je potřeba se stále učit ze zkušenosti předcházejících proher. Je třeba se zapálit svatým hněvem: Tak už dost! Zúčtujeme spolu! Nepřestanu bojovat proti tomu lháři, který mě stále odvádí od Boha, od pravdy!
