Jsou dvě cesty – do nebe a do pekla
Apoštol Pavel píše Galatským: „Jste vskutku tak nemoudří? Když jste začali Duchem, dokončujete nyní tělem? Vytrpěli jste toho tolik nadarmo?“ (Ga 3,3-4)
Mnozí zažili veliké Boží věci, ale pak to s nimi jde přesto dolů.
Smutným příkladem je charismatická obnova. Zpočátku bylo 11-15 milionů obrácených katolických charismatiků, dělaly se misie, ale pak nastal rapidní úpadek. Začali Duchem svatým a skončili v herezích HKT (historicko-kritické teologie). Proč? Protože nečinili pokání. Když chce jít někdo za Ježíšem, musí jít cestou pokání. A nesmí na ní zůstat stát.
Pohané mají také své cesty – například buddhisté judo, aikido, taekwondo… „Do“ znamená „cesta“. Po cestě se kráčí. My také máme mít takovou cestu – cestu pokání, což je cesta do nebe. Naproti tomu nic nedělání, lenost je cestou do pekla. Pro to nemusíme dokonce nic dělat, tam nás to táhne samo.
Tedy jsou jen dvě „cesty“ – jedna do pekla a druhá do nebe. Ta první je bez problémů, nemusí se na ní nic dělat. Ale končí ve věčné záhubě. Na té druhé se však musí člověk namáhat. Ježíš o ní říká: „Úzká (a těžká) cesta vede k životu věčnému…“, a pak dodává: „…a málokdo ji nalézá.“ (Mt 7,14) Ale stojí za to po ní jít, protože vede do věčné blaženosti.
