Jsme dílo rukou Stvořitele
Podívejme se kolem sebe. Na každém kroku vidíme dílo rukou Stvořitele. My jsme také Jeho dílo. Boží moudrost můžeme vidět už jen na činnosti našeho těla. Žaludek pracuje jako chemická továrna, která vše zpracovává. Kdybychom neměli plíce, nemohli bychom dýchat. Naše srdce je jako pumpa, která se sama opravuje, i když tu není žádný inženýr, který by plánoval, jak co má pracovat. A co imunní systém, který nás chrání před různými viry! Ani nejlepší vědec není schopen vynalézt a vyrobit tak precizně fungující systém, jaký je v našem těle. A jaké zázraky jsou v oblasti předávání nového života! Pod srdcem matky roste děťátko. Podoba dítěte – barva vlasů, očí, jeho vlastnosti, charakter – to vše je naprogramováno v genetickém kódu DNA, který přijímá od rodičů.
Ve chvíli početí Bůh dává dítěti duši. Bůh stvořil člověka k svému obrazu. Nejde jen o tělesnou schránku, ale právě o nesmrtelnou duši! Avšak ona je zasažena infekcí dědičného hříchu, který se postupně začne projevovat.
Lež a zlo je pro člověka přitažlivé, samo ho táhne dolů z kopce. To je zákon gravitace zla v člověku. Když chce ale člověk prosazovat pravdu, musí jít proti proudu, je zesměšňován, musí se namáhat, obětovat, a nakonec žádné uznání nedostane. Naproti tomu lehkou cestou podvodu se vyhne obětem, námaze, problémům, a ještě získá slávu a rychlý finanční úspěch.
Aby člověk mohl jít cestou pravdy, musí se naučit zapírat své ego, které je sjednoceno s ložiskem zla v nás. Musí být ochoten vidět jasně pravdivý cíl – časný i věčný. Nesmí se nechat od tohoto cíle odlákat falešnými polopravdami a výhodami.
Nevíme dne ani hodiny a nic jistějšího není než smrt a je třeba vykupovat čas. Jak? Živou vírou, denním cvičením se v pokořování čili ve stálém zříkání se svého dobra, svých dobrých plánů a úmyslů.
Co je před námi? Několik roků života a pak smrt, soud a věčnost. Je třeba s touto nejzákladnější realitou počítat a počítat zcela reálně, což nás ale nesmí vést ke smutku, ale k horlivosti.
