Ježíš je jediná pravdivá cesta
Existují různé „cesty“ – např. styly bojových umění: karate-do, aikido, džudo…. Slovo „cesta“ (-do) je často součástí jejich pojmenování. Jsou to však falešné cesty vedoucí do věčné záhuby.
Jedinou pravou cestou je Ježíš. On o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jn 14,6) Cesta je určená k tomu, aby se po ní šlo. Tak je tomu i s Ježíšovou cestou. Stává se však, že i když někdo prožije duchovní cvičení a upřímně se obrátí k Bohu nebo ho Bůh uzdraví z nějaké vážné choroby, přesto se za krátký čas znovu vrátí na „své cesty“, a tedy sejde z té, kterou je Ježíš. Proč tomu tak je? Bůh dává každému milost k spasení, ale je třeba s ní spolupracovat. A to vyžaduje každodenní boj, protože naše porušená přirozenost nás neustále odvádí na jinou cestu.
A právě o to jde, abychom byli na té pravé – Ježíšově cestě. Jsi ty na této cestě? Jestliže ne, neodkládej a přijmi Ježíše za svého Spasitele a Pána a následuj Ho. Jestli na ní jsi, pak vytrvej a zůstaň věrný Ježíšovi a Jeho slovu. Dá se to přirovnat k podobenství o Rozsévači. Boží slovo je jako zrno. Padne-li na skalnatou půdu lidského srdce, kde nemůže zapustit kořeny, i když vzejde, uschne. V trní starostí tohoto světa se udusí a na okraji cesty, což znamená, že člověk dá přednost jinému slovu, ho hned sezobají ptáci. Jen srdce poslušné, odevzdané – jako měla Panna Maria – je dobrou půdou přinášející úrodu; třiceti, šedesáti nebo stonásobnou. Proto ji přijímáme za Matku, aby nás naučila být závislými na Bohu.
