Hlavní úkol – s bázní a třesením pracovat na své spáse
Nevíme den ani hodinu naší smrti, proto máme být stále připraveni. Mnoho lidí si myslí, že budou spaseni, protože „nikoho nezabili, nikoho neokradli a jsou slušní…“ Žel, to k spáse nestačí. A nestačí ani to, že budou v katolické církvi, i když bude pravověrná. Jen kvůli tomu do Božího království nevejdou. Spaseni budou jedině tehdy, jestliže se obrátí, rozhodnou se věrně následovat Pána Ježíše, tedy vezmou Jeho slovo o zřeknutí se sebe a o odpuštění vážně a vytrvají v pokání až do konce.
Nestačí být v zevnější církevní organizaci. To nás nespasí. Ona, je-li pravověrná, nám dává prostředky ke spáse, ale my musíme s nimi spolupracovat. Samozřejmě, že když se člověk dostane do heretické organizace nebo na sebe nechá působit bludy, pak je to s jeho spásou daleko těžší. I někteří pohani mohou dojít spásy – tedy ti, kteří upřímně hledají pravdu a neotevřeli se systému buddhismu, hinduismu nebo islámu, ale žijí čestně podle svého svědomí.
My však nemáme řešit, co bude s pohany, ale na prvním místě se máme starat o sebe a o svou spásu. Naším prvořadým úkolem je spasit svou duši. Apoštol Pavel píše: „S bázní a třesením pracujte na své spáse…“ (Fil 2,12)
