Člověk musí budovat obranný systém
Člověk si musí v pravdě přiznat svou bídu. To však neznamená, že dál nebude nic dělat. Nestačí o tom jen vědět, mluvit, ale musí s tím i počítat, tzn., že s tím musí něco dělat, hledat další řešení. Musí v boji proti tomu dělat všechno, co může. Musí budovat obranný systém proti té konkrétní slabosti. Např. někdo má problémy s alkoholem, jiný se uráží a jiný zase padá často do sebelítosti a deprese a pak v ní dlouho zůstává. Každý musí hledat, kde je kořen problému. Něco není v pořádku. Boží slovo říká, že pravda nás osvobodí. Tedy je potřeba se skutečně pravdivě modlit a dávat své problémy Ježíši, v Jeho světle Mu je otevírat, a On je uzdraví. Samozřejmě, když člověk je v určité bezmocnosti, může přijít deprese či sebelítost, ale je třeba to vše dávat Pánu. Např. v určité situaci jsme bezmocní, nemůžeme nic dělat a z toho přicházejí deprese, sebelítosti. Je třeba to dát do světla, dát to Kristu: „Oč jde? Ty mě, Pane, můžeš ještě dnes odvolat z tohoto života na věčnost. Co je mi tedy po řešení nějakých problémů? To je Tvá věc. Já mám povinnost nést tento kříž. Dávám Ti ho a ptám se: Co mám teď dělat? Pokud mám něco dělat, udělám to a pokud si mám jít např. lehnout, tak jdu a nebudu se trápit.“ Je potřeba mít zásadu: Udělat, co udělat mám, a nevybíjet energii nějakou sebelítostí. To je k ničemu.
