Mojžíš řekl: „Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci!“ (Num 11‚29) Být prorokem znamená vnímat podstatu problému. Každý je však ve společenství povolán k jiné službě. Apoštol Pavel v 1. listě Korintským píše: „A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele…“ (12,28) Ten, kdo byl povolán například za učitele, dovede poutavě mluvit, umí vhodně použít citát, jinde příběh, který citlivě podá. Lidé potřebují, aby jim někdo uměl evangelium tak podat, že by to zapůsobilo na jejich city i na rozum. Sám apoštol Pavel byl také učitelem.
Říká se, že člověk nemůže milovat to, co nepozná. Když tedy člověk nepozná Boha, nemůže Ho milovat, a pak nemůže správným způsobem milovat ani své bližní.
Služba učitele je však spojena s nebezpečím, že lidé, kteří mají tyto schopnosti, pak dovedou druhými manipulovat. Místo praktického života z víry se dají na filozofování a mudrování. Jejich konec je pak ale žalostný. Když např. svatý Tomáš Akvinský dostal milost obrácení, chtěl všechno, co do té doby napsal, spálit. Vnímal totiž, že mnoho „mudrování“ ubíjí Ducha, který dává život.
Ať už nás Bůh povolal do jakékoliv služby, prosme Ho, abychom ji konali v pokoře a na užitek duše své i druhých.
