„Buď vůle Tvá“
Nejdůležitější věcí v duchovním životě je modlitba. Kdo se umí dobře modlit, umí i dobře žít. Modlitba není jen opakování „Otčenáše“, ale je to boj. Vzpomínám si, jak jsem se v jedné etapě svého duchovního života modlil každé ráno půl hodiny Otčenáš. Vstal jsem a jen jsem půl hodiny opakoval tu jedinou prosbu: „Buď vůle Tvá“. Uvědomil jsem si konkrétní situace, které mě čekají ten den. Když jsem věděl, že mě čeká nějaká těžká a bolestná událost, jen jsem opakoval tu prosbu a stál v ní třeba i pět minut. Vnímal jsem, jak mě to doslova mučí, když jsem si vzpomněl na všechny okolnosti. Díval jsem se na Ježíše na kříži. Uvědomil jsem si, že Bůh mě teď vidí. Znovu jsem se díval na ten problém a cítil jsem silný tlak, bolest, ale znovu jsem říkal: „Buď vůle Tvá.“ Pak jsem se znovu podíval na Ježíše, znovu na ten problém a znovu na Ježíše. Potom většinou přišel pokoj, anebo Bůh dal světlo. Pak jsem se modlil ještě za jiné problémy. Zásada byla: vzal jsem nejdříve problém, který mě nejvíce tížil, a prosbu jsem opakoval i čtvrt hodiny až přišel pokoj. Bůh dal potom světlo, co mám konkrétně udělat – např. napsat dopis, jít za tím a tím člověkem, udělat to a to… A znovu jsem opakoval: „Buď vůle Tvá.“ Pak jsem dostal sílu to udělat.
