Povolání k spáse a místo v církvi
(2. neděle v mezidobí A: Iz 49,3-6; Ž 40; 1Kor 1,1-3; Jan 1,29-34)
Boží slovo dnešní neděle ukazuje na naše křesťanské povolání v Kristu Ježíši. Pán Ježíš je tím, Božím služebníkem, Izraelem, o kterém mluví prorok Izajáš. Izrael znamená Boží bojovník. Ježíš je tím Božím bojovníkem, kterého Otec poslal na svět s tím povoláním a posláním, aby lidstvu vydobyl spásu, aby shromáždil rozptýlené Boží děti a daroval jim život věčný skrze svou oběť na kříži a své zmrtvýchvstání. Jistě, Izrael, to byl celý národ vzešlý z praotce Jakuba-Izraele. Jenomže tento národ Bůh stvořil a vedl právě proto, aby se z něj narodil Spasitel světa Pán Ježíš Kristu. Ježíš je tedy tím skutečným Izraelem, tím Božím vyvoleným a s ním všichni ti, kdo s ním vstoupí do jeho smrti a přijmou nový život v jeho vzkříšení.
Mezi tyto vyvolené a Kristem vykoupené patří apoštol Pavel, který o svém povolání svědčí Korinťanům a potvrzuje jim, že i oni jsou Božími vyvolenými, povolaným přijmout nový život v Kristu. Kromě tohoto povolání k odpuštění hříchů a životu věčnému mluví i o povolání ke konkrétnímu postavení v rámci Tajemného Těla Kristova. On byl povolán za apoštola, další jsou povoláni „do stavu svatých“, každý do konkrétního postavení, které mu Bůh připravil. Přijetí tohoto povolání ke konkrétní službě v církvi nějak úzce souvisí s naplněním našeho povolání k věčné spáse.
V evangeliu je ještě řeč o křtu Ježíšově. Jan křtitel mluví ke svým učedníkům o tom, co Kristův křest znamenal. Ježíš je ten, který křtí Duchem svatým, on je Syn Boží. Křest v Jordánu byl už anticipací (předjímáním) jeho výkupné smrti. Proto i my jsme křtěni do Kristovy smrti, abychom měli účast na jeho smrti i vzkříšení. Život věčný je totiž jen v Kristu Ježíši našem Pánu.
