Kristus Král všech lidí, rodin i států
(34. ned. v mez. C: 2Sam 5,1-3; Ž 122; Kol 1,12-20; Lk 23,35-43)
Zavedením svátku Ježíše Krist Krále zakončil Pius XI. jubilejní rok 1925. Připomenul tak pro všechny věky královská práva Krista na celý svět. Tento svátek je plamenným protestem proti sekularizmu a liberalizmu, který zbožňuje stát a přehlíží Boží autoritu a povinnost všech veřejně uznávat vládu Ježíše Krista ve všech oblastech, tedy i v řízení státu.
Zavedení svátku oznámil Pius XI. encyklikou Quam primus. Zdůrazňuje v ní vládu Ježíše Krista nad jednotlivci, rodinami a státy, která plyne nejen z jeho Božské přirozenosti, ale také z Jeho lidství, a to na základě hypostatického (podstatného) spojení Kristovi lidské přirozenosti s Božstvím a rovněž i z Jeho vykupitelského díla. Připomíná, že království Kristovo se vztahuje na všechny národy, celou lidskou společnost a celý svět. Tedy nejen křesťanské národy patří ke Kristovu království, ale všichni jednotlivci a všechny národy a státy mají povinnost Krista uznat a ctít jako svého Krále a jeho zákonům podřídit jak své osobní životy a životy svých rodin tak i zákonodárství států.
Encyklika Quam primus také stručně shrnuje místa Písma sv. hovořící o Kristově královské moci. Tak je Kristus v Písmu sv. nazýván panovníkem, který vzejde z Jakuba (Num 24,19). On je od Otce ustanoven králem na Sionu, jeho svaté hoře, a přijme národy jako své dědictví, a jeho panství bude sahat až do končin země (Ž 2). Žalm 45 o něm říká: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věků, žezlem práva je žezlo tvé vlády“ (Ž 45,7). Žalm 72 předpovídá: „Kvést bude v jeho dnech spravedlnost a hojnost pokoje... Panovat bude od moře k moři, od řeky až na konec světa“. Izajáš prorokuje: „Dítě narodí se nám a syn bude nám dán, vladařství na rameni bude mít, a nazýván bude: Zázračný, rádce, Bůh silný, otec budoucího věku, kníže pokoje. Vladařství jeho vzroste a pokoji nebude konce; na trůně Davidově a v království jeho vládnout bude, aby je utvrzoval a upevňoval právem a spravedlností od tohoto času až na věky“ (Iz 9, 6 7). Jeremiáš předpovídá, že „spravedlivý potomek“ vzejde z rodu Davidova, a že tento syn Davidův jako král „bude panovat moudře, a konat bude právo a spravedlnost na zemi“ (Jer 23,5). A Daniel předpovídá, že Bůh nebeský zřídí království, „které nikdy nezanikne..., které potrvá na věky“ (Dan 2, 44). A o něco dále k tomu připojuje: „A viděl jsem ve vidění, v noci, a aj — s oblaky nebeskými přicházel jako syn člověkův, přišel až k starci velikého věku, a postavili jej před obličej jeho. I dal jemu moc a čest a vládu; všichni národové, kmeny a jazyky sloužit budou jemu; moc jeho jest moc věčná, jíž nepozbude, a vláda jeho nebude zrušena“ (Dan 7, 13—14). A že se splnilo na Kristu i proroctví Zachariášovo o mírném králi, který „sedí na oslici, na osličím mláděti“ a vjíždí do Jerusalema „spravedlivý a spasitel“ za jásotu lidu, zdaž to nedosvědčili a nepotvrdili svatí evangelisté? Následně jmenuje encyklika několik míst z Nového zákona o Kristově království, která jsou ještě jasnější.
V závěru encykliky Pius XI. prohlašuje: „Státům pak tato oslava svátku, obnovovaná každoročně po celém světě, bude připomínat, že jak soukromé osoby, tak i státní úřady a vládnoucí osoby jsou vázány povinností veřejně Krista uctívat a poslouchat. Bude jim připomínat poslední soud, při kterém Kristus přísně pomstí bezpráví, které mu bylo způsobeno, když byl nejen vyhoštěn ze státního života, nýbrž také když byl opovržlivě stavěn stranou a nechán bez povšimnutí. Neboť jeho královská důstojnost vyžaduje, aby celý státní život byl zařízen podle božích přikázání a křesťanských zásad, a to jak v zákonodárství, tak v soudnictví a tak i ve výchově mládeže podle zdravé nauky a neporušené mravnosti.
(Text encykliky Quam primus v češtině zde:)
