Jak být spasen? (6. neděle v mezidobí A)
(6. neděle v mezidobí A: Sir 15,16-21; Ž 119(118); 1Kor 2,6-10; Mt 5,17-37)
Čtení dnešní neděle jsou velmi obsáhlá nejen délkou textů, ale i hloubkou tématu, kterému se věnují, a tímto tématem je plnění Božích přikázání a získání věčného života. Sirachovec říká: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání.“ To se zdá být v rozporu se slovy sv. Pavla „všichni zhřešili, nikdo není spravedlivý“; „zákon nikoho neospravedlňuje“ apod. S pevnou důvěrou v naprostou pravdivost celého Písma sv. se tedy zamysleme nad tím, jak člověk může plnit Boží přikázání.
Nejprve co se týče úryvku ze Sirachovce, uvědomme si, že celá jeho kniha je rozjímáním o kráse, moudrosti, dokonalosti a obdivuhodné síle Božího zákona. Pří čtení celé Sirachovcovy knihy a uvažování o jejím obsahu se duše bezděky sytí jakousi útěchou z krásy Božího zákona, ze spravedlivých Božích řádů, které se uskutečňují i v obyčejných lidských vztazích. Člověk si tak stále znovu uvědomuje, že bát se Hospodina a celým srdcem se usilovat zachovat jeho přikázání, je tím skutečným a pravým štěstím. Nejde tedy o nějaké jednorázové dodržení zákona, ale spíš o zamilování si spravedlnosti a o životní styl, kdy bázeň před Hospodinem je ústředním motivem všeho konání a bodem, kolem kterého se celý náš život točí.
I Ž 119, který se dnes čte, říká: „Jak si mladík udrží svou cestu čistou? Musí se vždy držet tvého slova.“ (v. 9). Boží přikázání, slovo Boží, není tedy jenom tím požadavkem, který máme prostě dodržet – na což člověk sám od sebe nemá sílu – ale ono je právě oním zdrojem síly Boží k životu podle Boží vůle. Musíme se vždy držet Božího slova, vždy v něm zůstávat a z něj dolovat tu sílu Ducha Božího, která je v něm a za ním. Nejen znát Boží zákon, ale sytit se jím, žít z něj a v něm.
V druhém čtení z 1Kor slyšíme o moudrosti lidské a Boží a o tom, že křesťan, který má Ducha Božího poznává svým duchem i hlubiny Boží. A to je právě tím tajemstvím, jak zachovávat Kristovo přikázání. Nepřijímat je jen jako pouhou informaci, ale otevřít se jeho duchu. Otevřít se té moudrosti od věků skryté, kterou Bůh odhaluje svým vyvoleným a věrným, a tou Moudrostí je sám Kristus, Slovo Boží, jenž sám je i silou těch, kdo chtějí žít pro Něho, z Něho a podle Něho – podle Jeho slov a Jeho svaté vůle. Je třeba skutečně svým duchem poznat a zamilovat si Zákon Boží, a tím zákonem je sám Ježíš.
A proto ten, kdo chce plnit přikázání, musí především poslouchat slova samotné Moudrosti Boží, která zaznívají z hory blahoslavenství a v nich zůstávat a z jejich síly žít. Kristus ukazuje, že podstata plnění Zákona Božího tkví v srdci člověka, v jeho myšlení. Nemáme se soustředit na vnější efekt vyplnění požadavků zákona, ale na jeho vnitřní smysl. Máme bojovat ve své mysli, opustit každou hořkost a zlobu, která se objeví v našem srdci, odsekávat i touhy po nedovolených věcech, a nadevše ctít Boha a být tak pravdiví k sobě i druhým, že i naše pouhé „ano“ či „ne“ bude mít váhu větší než slova lidí přísahajících.
