„Dostalo se mi milosrdenství, protože jsem konal z nevědomosti ve své nevěře“.
(24. neděle v mezidobí C – Ex 32,7-11; 13-14; Ž 51; 1Tim 1,12-17; Lk 15,1,32)
Všechna čtení dnešní neděle mluví o veliké potřebě a nesmírné ceně pokání. Pokáním si my, ztracení hříšníci, můžeme získat Boží přízeň, společenství s Bohem, odpuštění hříchů, opravdový pokoj a štěstí.
Sv. Pavel říká Timotejovi: „Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal v nevědomosti ve své nevěře.“ Co dělal, o čem to mluví? Nebyly to nějaké malé hříchy. On organizoval krvavé pronásledování křesťanů a mnohé z nich vlastnoručně zavraždil. Pavlovi ruce byly plné krve! A to není malá věc! I člověk, který někoho zabije neúmyslně při nějaké nehodě, cítí na sobě po celý život vinu. I když za to vůbec nemůže, presto si to častokrát vyčítá: proč jsem např. nejel jinou cestou, proč jsem nedal pozor apod. Dokonce i král David, který vedl války na Boží rozkaz a podle Boží vůle, když chtěl postavit chrám Hospodinu, tak Bůh mu řekl: „ne, ty mi chrám stavět nebudeš, protože tvoje ruce jsou plné krve“. A Pavel nezabíjel v spravedlivé válce, on vraždil Boží služebníky, křesťany. A proč je vraždil? Sám udává důvod: „Dělal jsem to v nevědomosti ve své nevěře.“ Důvodem proč pronásledoval církev, byla jeho nevěra! On tedy nebyl až tak úplně bez viny. Ano, měl pomýlené svědomí. Byl tzv. přesvědčen, že křesťané jsou nepřátelé Boha a proto je třeba je vyhladit. Jenomže ta pomýlenost svědomí byla do značné míry i zaviněná! Jestliže on byl přesvědčen, že vyznavače nesprávného náboženství je třeba vyhladit, pak byl celkově pomýlen i jeho pojem Boha a Božích zákonů. Nabyl na omylu jenom v tom, co se týkalo křesťanské víry, ale on vůbec neměl pravou víru v Boha, jako - konec konců - i všichni ostatní judaisté. Proto také říká: „dělal jsem to ve své nevěře“. Příčinou jeho zločinů byla neupřímnost před Bohem, absence osobního vztah k Bohu, a to je ten největší hřích, když se člověk vyhýbá řešení té nejdůležitější životní otázky a nalhává si, že Boha a jeho slitování vlastně nepotřebuje.
A tak je i to u každého z nás: všechny naše hříchy jsou následkem pýchy, čili odmítání pravdivého vztahu k Bohu, k němuž nás Bůh neustále volá a vybízí skrze svůj hlas v našem svědomí. A ten pravdivý vztah k Bohu spočívá v opravdovém pokání. To znamená, že i když jsme sebehorší a sebehříšnější, skrze víru, skrze osobní vztah k Pánu Ježíši, spolehnutím se na jeho milost a slitování a uvěřením, že On mě skutečně zachraňuje, můžeme naplnit první a největší Boží přikázání a v něm i všechna ostatní.
Také Izraelité na poušti po vyjití z Egypta milovali lež a odmítali pokání, a proto si ulili zlaté tele a odpadli od Hospodina, dřív než Mojžíš stačil sestoupit z hory, na níž mu Bůh dal Desatero Božích přikázání. A to Desatero právě stojí na osobním vztahu k jedinému pravému Bohu, což je obsahem 1. přikázání. O tom jsme slyšeli v 1. čtení z Ex.
Také marnotratný syn začal bloudit světem a dal se na cestu hříchu v podstatě proto, že nechápal či neviděl Otcovu lásku, a ten Otec samozřejmě představuje Boha.
Co je to opravdové pokání a jaký má být náš vztah k Bohu? Vztah k Bohu musí být jednoduše založen na pravdě! Proto nemá smysl omlouvat svůj hřích, hledat důvody proč nejsem zodpovědný za svoje skutky, proč za moje chyby vlastně může někdo jiný atd. Musíme říci to, co řekl marnotratný syn, když „šel do sebe“. Zhřešil jsem proti Bohu. Je to moje vina. Zhřešil jsem, protože jsem nechtěl být pravdivý před Bohem i před sebou. Zhřešil jsem, protože jsem miloval lež. Chtěl jsem radši zlaté tele, které si můžu sám ulít, může ho sám přenést, kam já chci a můžu si dělat, co já chci. Nechtěl jsem živého Boha, který mě sám vodí, kam chce On. Nechtěl jsem putovat pouští a dát se ve dne v noci vést nevyzpytatelným ohnivým a oblakovým sloupem. Nechtěl jsem Boha, který stále přijde s něčím novým nečekaným a nutí mě být neustále v napětí, v nejistotě, žádá po mě skutečnou víru v něho Všemohoucího Pána. Já jsem chtěl věřit sobě a uctívat sebe, protože jsem uvěřil lži, že sám si vystačím. Proto jsem se dal na falešnou cestu, na které už zákonitě se dopouštím nejrůznějších zločinů, protože všechno zlo, veškerá nepravost má počátek v modlářství v odpadnutí od živého Boha, a jedině v živé víře, v poslušnosti Bohu živému je kořen spravedlivého života, který přináší pravé štěstí.
