Katechizmus - Desatero1 (3. 7. 2020)
Úvod výkladu k Desateru od M. Jana Husa
Z Husova "Výkladu Viery, Desatera a Páteře" (z Erben 1).
Výklad Desatera Božích přikázání
Kapitola 31
A po vyložení vyznání víry se sluší dát výklad Božích přikázání, která jsou cestou k věčnému životu a bez nichž není pro člověka spasení. A proto Pán Ježíš odpověděl člověku, který se ho ptal: „Mistře dobrý, co mám činit, abych měl život věčný?“, takto: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání.“ A ta odpověď je dána každému člověku, protože každý člověk k tomu je stvořen, aby Boží přikázání zachovával, jak říká Šalomoun: Boj se boha a přikázání jeho zachovávej, na tom u člověka všechno záleží. A poněvadž každý člověk je stvořen k tomu, aby plnil Boží přikázání, a tak měl život věčný, proto každý má dbát, aby Boží přikázání znal, a když je zná, aby je zachovával.
Proto první pohnutkou, aby člověk plnil Boží přikázání, jest to, že právě k tomu byl stvořen, jak bylo řečeno.
Druhou pohnutkou je život věčný, jak bylo řečeno mladíkovi. A Pán Ježíš také říká: „Vím, že jeho přikázání, totiž Otce mého, je život věčný.“ (J 12).
Třetí pohnutkou je to, že zachovávání Božích přikázání je obětí Bohu nejvzácnější: Zdali chce Pán Bůh oběti, a ne raději poslušnost hlasu Boha živého. Lepší je poslušnost než oběti. A bedlivě poslouchat je více než obětovat býčka. Vždyť jako hřích čarování je protivit se a jako modloslužba je odmítat poslušnost Božímu přikázání (viz 2Sam 15).
Čtvrtou pohnutkou je, že zachovávat Boží přikázání je spolehlivým znakem Kristova přátelství. Vždyť říká: Jste moji přátelé, činíte-li to, co jsem vám přikázal. (J15).
Pátou pohnutkou je to, že přikázání Boží jsou lehká. Proto Spasitel říká: Mé jho je sladké a břemeno mé lehké. Boží přikázání je tak lehké, že ho může naplnit i chudý i nemocný i bohatý i zdravý i svobodný i vězeň i v žaláři i všude je člověk může naplnit, když chce. Neboť i kdyby nic neměl a ani jediným údem nemohl pohnout, má svobodnou vůli, jíž může Boha milovat nade vše. A proto nikdo nemá výmluvu, že by nemohl Boží přikázání naplnit.
Šestou pohnutkou je, že sám Bůh nám přikázal, abychom jeho přikázání bedlivě zachovávali. Proto prorok David říká: Ty jsi nařídil přikázání tvá zachovávat. (Ž 119). A Pán Bůh říká: Slyš, Izraeli. Hospodin, tvůj Bůh jest jeden. Miluj Pána svého Boha z celého svého srdce, z celé své duše a ze vší své síly! A budou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Budeš je vyprávět svým synům. Budeš na ně pamatovat, když budeš sedět v domě, když budeš chodit cestou, když budeš uléhat i vstávat. Přivážeš si je jako znamení na svou ruku, budeš je mít stále před očima, a napíšeš si je na veřeje svého domu. (Dt 6). A jinde Pán Bůh říká: Vložte tato má slova do svého srdce, a pověste si je jako znamení na svých rukou, a mezi svýma očima si je upevněte. Uče jim své syny, ať na ně pamatují, když si sedneš ve svém domě, a půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat, napíšeš je na veřejích a na dveřích svého domu. (Dt 11). A také jinde říká: Dbej na tato slova a nezapomínej na věci, které viděli tvé oči. Ať nevypadnou z tvého srdce po všechny dni tvého života. Naučíš jim své syny i své vnuky. (Dt 4). A Šalomoun v Duchu Božím říká všem: Zachovávej, synu můj, přikázání svého otce, a neopouštěj zákon své matky. Přivaž je ve svém srdci navždycky a obepni jimi svou šíji. Když budeš chodit, ať jdou s tebou, když budeš spát, budou tě střežit, a když procitneš, budou v tvých ústech. Neboť přikázání jsou tvou lucernou, zákon je světlem a životem. (Př 4). – Hleďme tedy jak naléhavě přikazuje Pán Bůh svá přikázání zachovávat, psát i učit. A proto je máme rádi slyšet, učit, psát i zachovávat. Zvláště kněží, jimž Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání řekl: Dána mi je veškerá moc na nebi i na zemi, proto jděte, učte všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. (Mt závěr). Hle, to, co Bůh ve starém zákoně přikázal učit lidi, totéž přikázal i v novém. A z toho plyne, že mají dobrý obyčej ti, kdo učí a píšou Boží přikázání v kostelích a svých domech. Činí totiž to, co Bůh přikázal. Vždyť on řekl, aby se to slovo dostalo i k vnoučatům. A tímto Božím slovem jsou usvědčeni i kněží, kteří nejen že sami neznají, nekážou, neučí a nepíšou, ba ani nezachovávají Boží přikázání; ale ještě jiným brání psát i vykládat a nazývají Viklefisty ty, kdo kážou a píší v kostelích a v domech. Ale ty, kdo píšou věci oplzlé a ohavné, které pobádají mysl k hříchu, ty nazývají dobrými lidmi; neboť i sami stejně píší pro uspokojení tělesných choutek a nepamatují na přikázání Boží!
Sedmou pohnutkou je, že Pán Bůh přikázal plnit svá přikázání ne pro svůj užitek, jako to činí pozemští pánové, ale pro užitek svého sluhy. Vždyť on nic nepotřebuje. Proto David říká: Dary mé nepotřebuješ.
Osmou pohnutkou je to, že zachovávání Božího přikázání vysvobozuje od věčného zatracení. Tak Pán Ježíš říká: Kdo neuvěří a přikázání nenaplní, bude zatracen. A zase: Kdo věří ve mne a činí vůli mého Otce, neumře navěky.
Devátou pohnutkou k zachovávání Božího přikázání je zaslíbení tělesných věcí. Neboť je psáno: Boj se Pána, svého Boha a dbej na všechna jeho přikázání, která přikazuji tobě a tvým synům a vnoučatům po všechny tvé dny, aby tvých dnů bylo v hojnosti. Slyš Izraeli a zachovávej a čiň, aby ti bylo dobře a rozmnožil jsi se, jak slíbil Pán tvůj Bůh tvým otcům, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. (Dt 6). A jinde říká: Budeš-li poslouchat hlas Hospodina svého Boha a budeš-li činit a zachovávat všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, učiní tě Pán tvůj Bůh vyšším nad všemi národy, jenž přebývají na zemi. A přijdou všechna tato požehnání a budou na tobě spočívat, jestliže jeho přikázání budeš zachovávat. Požehnán budeš ve městě a požehnán na poli. Požehnán bude plod tvého lůna, i plod tvé země, i plod tvého dobytka, i chlév tvých ovcí. Požehnány budou tvé sýpky a všechno tvé jmění. Požehnán budeš, když budeš vcházet i vycházet. Hospodin ti vydá do rukou tvé nepřátele, kteří proti tobě vytáhnou. Zděsí se, jen, co tě uvidí. Jednou cestou proti tobě přitáhnou a sedmi před tebou budou prchat. Hospodin vyleje své požehnání na tvé sklepy a na všechno úsilí tvých rukou. Požehná tě v zemi, kterou dostaneš. Hospodin si z tebe učiní svůj lid, jak ti přísahal, jestliže budeš dbát na přikázání Pána svého Boha a chodit po všech jeho cestách. A uzří všechny národy, že je nad tebou vzýváno jméno Boží, a budou se tě bát. Hospodin tě učiní bohatým na všechny dobré věci, na plod lůna i plod dobytka i plod země, kterou Hospodin přísahal dát tvým otcům. Hospodin nad tebou rozevře nebesa, aby dala tvé zemi déšť v pravý čas. Požehnáno bude veškeré úsilí tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým národům a sám si nebudeš muset půjčit. Hospodin tě učiní hlavou a ne ocasem. Budeš vždy nahoře a ne vespod. Jestliže budeš poslouchat přikázání Pána svého Boha, která ti dnes přikazuji, a budeš na ně dbát a činit je, a neodchýlíš se od nich napravo ani nalevo. (Dt 26) – Hle, jak mnohá jsou zaslíbení, pro něž má člověk plnit Boží přikázání.
Desátou pohnutkou k zachovávání Božích přikázání je výstraha Božími klatbami, o kterých se píše hned po jmenovaných požehnáních v Dt 28:
15 Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení:
16 Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli.
17 Prokletý bude tvůj koš i tvá díže.
18 Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu.
19 Prokletý budeš při svém vcházení a prokletý při svém vycházení.
20 Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen. Zanikneš rychle pro své zlé jednání, protože jsi mě opustil.
21 Hospodin způsobí, že se tě bude držet mor, dokud s tebou neskoncuje v zemi, kterou přicházíš obsadit.
22 Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš.
23 Nebe nad tvou hlavou bude měděné a země pod tebou bude železná.
24 Místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach; budou na tebe padat z nebe, dokud nebudeš zahlazen.
25 Hospodin dopustí, že budeš před svými nepřáteli poražen. Jednou cestou proti nepříteli vytáhneš a sedmi cestami budeš před ním utíkat. Budeš obrazem hrůzy ve všech královstvích země.
26 Tvá mrtvola bude pokrmem všemu nebeskému ptactvu i zemskému zvířectvu a nikdo je nezaplaší.
27 Hospodin tě raní egyptskými vředy a boulemi, svrabem a prašivinou, které nebudeš moci vyléčit.
28 Hospodin tě raní šílenstvím, slepotou a pomatením mysli.
29 O poledni budeš tápat jako tápe slepý ve tmě. Na svých cestách nebudeš mít zdar, stále budeš týrán a odírán, po všechny dny, a nikdo tě nezachrání.
30 Zasnoubíš se s ženou, a jiný muž ji zneuctí, vystavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet, vysázíš vinici, a nebudeš z ní sklízet.
31 Tvůj býk bude poražen před tvýma očima, avšak jíst z něho nebudeš. Tvůj osel ti bude uchvácen před očima, a nevrátí se ti. Tvůj brav bude vydán tvému nepříteli, a nikdo tě nezachrání.
32 Tvoji synové a tvé dcery budou vydány jinému lidu; tvé oči se na to budou dívat, po celé dny se budou pro ně rozplývat v slzách, ale nic nezmůžeš.
33 Plodiny tvé role i veškerý tvůj výtěžek pozře lid, který jsi neznal, napořád budeš týrán a utiskován, po všechny dny.
34 Zešílíš z podívané, na kterou se budeš muset dívat.
35 Hospodin tě raní na kolenou i na stehnech, od chodidla až po temeno zlými vředy, které nebudeš moci vyléčit.
36 Hospodin od tebe odvede i tvého krále, jehož nad sebou ustanovíš, k pronárodu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové. Tam budeš sloužit jiným bohům, dřevu a kameni.
37 Budeš předmětem úděsu, pořekadel a posměchu mezi všemi národy, kam tě Hospodin odvleče.
38 Vyseješ na poli mnoho osiva, ale sklidíš málo, neboť to ožerou kobylky.
39 Vysázíš a obděláš vinice, avšak víno pít ani uskladňovat nebudeš, neboť to sežerou červi.
40 Všude po svém území budeš mít olivy, ale olejem se nepomažeš, neboť olivy ti opadají.
41 Zplodíš syny a dcery, ale tobě nezůstanou, neboť půjdou do zajetí.
42 Všechno tvé stromoví a plodiny tvé role napadne hmyz.
43 Bezdomovec, který je ve tvém středu, bude stoupat stále výš nad tebe, ty pak budeš klesat čím dál tím níž.
44 On ti bude půjčovat, ale ty mu nebudeš moci půjčit. On bude hlavou, a ty budeš chvostem.
45 Dopadnou na tebe všechna tato zlořečení a budou tě pronásledovat, dokud nebudeš zahlazen, neboť jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nedbal jsi na příkazy a nařízení, která ti udělil.
46 Budou na tobě a na tvém potomstvu navěky znamením a zázrakem.
47 Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem,
48 budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe pošle Hospodin, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho. On ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.
49 Hospodin na tebe přivede pronárod zdaleka, od konce země, jako přilétá orel, pronárod, jehož jazyku nebudeš rozumět,
50 pronárod kruté tváře, který nebere ohled na starce a nad chlapcem se nesmiluje.
51 Bude požírat plod tvého dobytka i plodiny tvé role, dokud nebudeš zahlazen. Nenechá ti obilí ani mošt a olej, vrh tvého skotu ani přírůstek tvého bravu, dokud tě nevyhubí.
52 Sevře tě ve všech tvých branách, dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na něž spoléháš po celé své zemi. Sevře tě ve všech tvých branách po celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
53 A v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel, budeš jíst plod svého života, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
54 Změkčilý a zhýčkaný mezi vámi bude nepřejícně hledět na svého bratra i na svou vlastní ženu a na syny, kteří mu ještě zbyli,
55 aby nemusel některému z nich dát z masa svých dětí, které pojídá, ze strachu, že by jemu nezbylo nic v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých branách.
56 Ta změkčilá a zhýčkaná mezi vámi, která se pro zhýčkanost a změkčilost ani nepokusila postavit nohou na zem, bude nepřejícně hledět na svého vlastního muže i na svého syna a na svou dceru,
57 i na své plodové lůžko, které z ní vychází, i na své děti, které porodí. Tajně je sní pro nedostatek všeho v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve tvých branách.
58 Jestliže nebudeš bedlivě dodržovat všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, a bát se toho slavného a hrozného jména Hospodina, svého Boha,
59 dopustí Hospodin na tebe i na tvé potomstvo neobyčejné rány, rány veliké a vytrvalé i nemoci zlé a vytrvalé.
60 Obrátí na tebe všechny egyptské choroby, jichž se lekáš, a ony na tobě ulpí.
61 Hospodin na tebe uvede též každou nemoc a každou ránu, o níž není psáno v knize tohoto zákona, dokud nebudeš zahlazen.
62 I zbude vás maličko, ač vás bylo mnoho jako nebeských hvězd, protože jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha.
63 A jako se Hospodin nad vámi veselil, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak se bude Hospodin nad vámi veselit, když vás bude hubit a zahlazovat. Budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit.
64 Hospodin tě rozptýlí do všech národů od jednoho konce země do druhého. Tam budeš sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu nebo kameni.
65 Mezi těmi pronárody nebudeš mít klidu, ani tvá noha si neodpočine. Hospodin ti tam dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši.
66 Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem.
67 Ráno budeš říkat: "Kéž by byl večer!" a večer budeš říkat: "Kéž by bylo ráno!" pro strach svého srdce, kterým se budeš chvět, a pro podívanou, na kterou se budeš muset dívat.
68 Loděmi tě Hospodin přivede zpátky do Egypta; vydáš se cestou, o níž jsem prohlásil, že ji už nespatříš. Tam se budete nabízet na prodej svým nepřátelům za otroky a otrokyně, ale nikdo vás nekoupí.
Hle, toto jsou prokletí lidu židovského, které se takto doslova nacházejí v knize Deuteronomium v 28. kapitole. A jim předcházejí všechna požehnání, aby bedlivě zachovávali Boží přikázání. Napsal jsem je pro hrubé lidi, kteří si málo všímají Kristova dobrodiní a málo se bojí věčného zatracení a málo dbají o své věčné spasení. Aby aspoň když se budou bát těch neštěstí a toužit po těch požehnáních tělesných, mohli se přiklonit k Božím přikázáním. Aby se je tak naučili a učili jim své děti a také je skutkem plnili, jak Bůh přikázal.
