PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Zkusme se nyní vžít do situace starce Simeona, o kterém mluví Lk 2,25-35. Podle tradice, byl Simeon jeden z překladatelů Septuaginty – tzn., že žil už kolem r. 250 př. Kr. Když při překladu narazil na místo z Iz 7,13 o početí Panny, myslel si, že něco takového není přece možné a chtěl to místo přeložit liberálně, ale zjevil se mu anděl a oznámil mu, že za trest, že neuvěřil, se naplnění tohoto proroctví sám dožije. Evangelium výslovně říká, že mu Duch svatý zjevil, že nezemře, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. V době Ježíšova narození byl už velmi starý. Na příchod Mesiáše čekal dlouhou dobu. Jistě tedy zkoumal všechna proroctví a Boží znamení, která ukazovala, kdy a za jakých okolností má Mesiáš přijít. Simeon všechna proroctví, která jsme si jmenovali, i mnohá další, znal a skládal si z nich svou mozaiku. Věděl, že se toho má ještě dožít. Věděl komu, kdy a kde se má Mesiáš narodit (viz předešlí díl apologie).

Když si Simeon podle Daniela a Ezdráše spočítal, ve kterém sedmiletí má nastat obětování Mesiáše (které detailně popisuje Iz 53), mohl dojít k závěru, že Mesiáš už musí přijít na svět. Mohl mít povědomí o rodinách z Davidova rodu, které připadali v úvahu, že by z nich mohla pocházet Mesiášova Matka. (Mohli bychom do úvahy zapojit i tradici zachycenou v apokrinním Jakubově evangeliu, podle níž byla Panna Maria vychovávána v chrámě. Detaily z mládí Matky Boží ale s jistotou neznáme.) Co ale víme jistě, to jsou informace o příchodu mágů z východu do Jeruzaléma, kteří se přišli poklonit narozenému židovskému králi. Víme, co řekli mudrci Herodovi a co mu řekli židovští starší. Matouš také říká: „Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém, svolal všechny velekněze a zákoníky...“ (Mt 2,3-4) I Simeon, který věděl, že čas je blízko a jistě sledoval dění kolem chrámu, se tedy o té události musel dozvědět. Věděl i o Herodově řádění v Betlémě a okolí, ale nepochyboval, že „ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných“, jistě z Herodovi ruky vyvázne. Protože Herodes se mudrců přesně vyptával na čas, kdy se hvězda objevila, mohl se Simeon dozvědět i přesný časový údaj, tedy datum, kdy se Kristus narodil. Také se jistě dozvěděl o zjevení andělů pastýřům, kteří se na andělův příkaz v noci Kristova narození osobně dostavili k jesličkám, viděli to dítě a rozhlásili, co jim o něm bylo zjeveno. (Lk 2,17) Když tedy Simeon znal den Kristova narození, stačilo mu připočítat 40 dní a věděl, kdy má být Mesiáš, podle zákona, přinesen do chrámu. K takovému výpočtu ho mohli povzbudit právě slova Mlch 3,1-2: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Když si na toto proroctví vzpomněl, mohl si všimnout i toho, že v téže kapitole mluví Malachiáš o tom, že před Pánem půjde prorok Eliáš. Simeon se mohl dozvědět o tom, že před třemi měsíci se „neplodné“ Alžbětě a knězi Zachariášovi narodil syn, o němž bylo andělem, který se Zachariášovi zjevil v chrámě, řečeno, že se na něm právě toto Malachiášovo proroctví naplní. (por. Lk 1,13-17) Zdá se to složité? Zvažme ale, že Zachariáš byl zbožný a spravedliví a podobně i Simeon. Takových spravedlivých starců nebylo asi v Jeruzalémě mnoho, a proto je docela dobře možné, že se znali a mohli spolu o těchto věcech podrobně a důvěrně rozmlouvat. Víme také, že Panna Maria přebývala tři měsíce v Zachariášově domě, kde pomáhala těhotné Alžbětě. Alžbětě bylo zjeveno, že Maria je Matkou Mesiáše, jejího Pána. Simeon mohl tedy mít více svědectví z mnoha stran. V každém případě je jisté, že v den, kdy Matka Boží přináší Ježíše do chrámu, Simeon tam je a čeká na svůj čas, kdy spatří Boží spásu, světlo pohanů a slávu Izraele. Veden Duchem skrze ta mnohá proroctví a znamení i skrze momentální vnuknutí, rozpoznává mezi mnohými páry, které tam přišli s novorozenými chlapci, tan pravý, přistupuje k Marii, bere do náručí Ježíše a pronáší svůj chvalozpěv.