PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Církev Kristova není politická organizace. V politice se jedná o pozemské blaho všech. Proto na rovině politiky křesťan smí spolupracovat i se zastánci nespravedlivých politických systémů a zvrácených ideologií, pokud je to v dané situaci výhodné k prosazování Božího zákona a přirozené spravedlnosti. Politickou spoluprací s nimi totiž nedemonstruje, že jejich systémy a ideologie jsou spravedlivé a pravdivé, ale pouze tím uznává, že to co dělají, může v dané situaci přispět k pozemské spravedlnosti a blahu.

V oblasti náboženství jde ale o něco zásadně jiného, jde zde o víru ve věčné nekonečné a svrchované blaho. Pokud tedy s někým spolupracujeme na rovině náboženství, demonstrujeme tím, že jeho víru pokládáme za tu, která vede k tomu věčnému a naprosto dokonalému štěstí. A proto křesťan nemůže mít účast na obřadech nekřesťanů, protože je to apostaze od pravé spasitelné víry, od Krista. Pokud se tedy někdo vědomě a dobrovolně pohanských obřadů účastní, už není křesťanem.

Z téhož důvodu nesmí křesťan tvořit hierarchickou jednotu s heretikem. To co dělá Církev Církví, co spojuje její členy a činí někoho členem Církve Kristovi, je víra, která se týká věčné spásy a toho, jak ji dosáhnout. Když tedy uznávám, že jsem s někým v jedné církvi, uznávám tím, že jeho víra je správná a skutečně k onomu věčnému a svrchovanému štěstí vede.

Pokud tedy např. určitý tzv. katolický kněz prohlásí: „jsem katolík a zároveň buddhista“, pak každý kdo ho nadále pokládá za katolického kněze, je spolu s ním vyloučen z Církve Kristovi.