Celistvost textu Písma sv. - část 4/4
Ve spisech apoštolských otců Klementa římského, Ignáce z Antiochie a Polykarpa na přelomu 1. a 2. st. nacházíme mnoho odvolávek na téměř všechny knihy NZ, které tito apoštolští otcové kladou na jednu rovinu se starozákonními biblickými knihami. I další církevní spisovatelé citují už před polovinou 2. st. NZ se stejnou autoritou jako SZ.
Také list sv. Klementa římského korintské církevní obci - v němž se nachází nejméně 20 citací a zřejmých odvolávek na text NZ - je sám o sobě potvrzen ostatními soudobými autory. Téměř všichni známí křesťanští spisovatelé té doby se o něm zmiňují. Sv. Polykarp ve svém listu užil jeho myšlenek. Irenej jej nazývá listem velmi hutným. Cituje jej Klement Alexandrijský i Origenes. Eusebius jej nazývá listem velmi obdivuhodným. Mluví o něm Cyril Jeruzalémský, Epifanius. Sv. Jeroným připomíná, že list byl předčítán na některých místech veřejně. V syrské církvi byl dokonce počítán k novozákonním knihám Písma sv. Tento list byl sv. Klementem římským napsán na sklonku vlády císaře Domitiana nebo krátce po jeho smrti asi r. 96. Plný text tohoto Klementova listu Korinťanům byl přitom objeven až r. 1873 v tzv. Jeruzalémském kodexu. V novější době byl objeven i latinský, syrský a dva rozdílné koptské překlady tohoto listu. To vše dokazuje, že list skutečně pochází z konce 1. st. od Petrova nástupce na římském stolci sv. Klementa, a že křesťané v Římě, ale i v Korintě a jinde, na konci 1. st. znali a přijímali NZ tak jak ho známe my dnes. Sv. Klement v tomto listu cituje nz knihy: Mt; Mk; Lk; Sk; Kor; Tit, Žid; 1 Petr.
Sv. Ignác Antiochijský byl r. 113 v Antiochii jakožto biskup tamější církve zajat a veden na popravu do Říma. Cestou napsal dopisy sedmi církevním obcím a biskupovi Polykarpovi. V těchto listech nalezneme také kolem 20 odvolávek na text NZ, a to na knihy: Mt; J; Sk; Řím; 1 Kor; Gal; Ef; Flp; Kol; 1 a 2 Sol; Jakub; 1 Petr. Autenticita Ignácových listů je rovněž potvrzena dalšími církevními otci a spisovateli, jako např. Polykarpem, který na jeho listy reaguje svým listem Filipanům, Ireneem, Jeronýmem a Origenem.
V Polykarpově listu Filipanům je citátů a odvolávek na text NZ asi 17.
Ve spisu „Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly“, zkráceně Didaché, který byl také napsán na konci 1. st., se nachází nejméně 15 citací NZ nebo odvolávek na jeho text. I samotný spis Didaché je soudobými křesťanskými autory hojně citován či zmiňován, podobně jako list Klementův.
Barnabášův list, který někteří přisuzovali apoštolovi Barnabášovi, a v každém případě vznikl nejpozději do r. 140, obsahuje také několik odvolávek na text NZ. Kromě toho obsahuje i výslovnou formulaci „Nový zákon našeho Pána Ježíše Krista“ (III. 6.) a jeho učení je tak blízké učení sv. Pavla, že si lze těžko představit, že by ho nenapsal někdo z blízkého okruhu apoštolů. Tento „duch NZ“ na nás dýchá i z ostatních spisů apoštolských otců.
Běžný seznam citací NZ u církevních otců z období před Nicejským koncilem (r. 325) uvádí 32.000 citátů. Pokud bychom ale započítali i Eusébia, který působil během Nicejského koncilu, bude počet těchto citátů NZ 36.000. (McDowel, s. 115.)
Ve starokřesťanské literatuře najdeme i výslovné seznamy kánonu nz knih: První soupis knih NZ se zachoval v tzv. zlomku Muratoriho, který vznikl ve 2. pol. 2. st. v římské církevní obci a byl objeven r. 1740 L. A. Muratorim v Ambroziáské knihovně v Miláně. V tomto soupisu nz knih chybí list Židům, Jakubův, dva listy Petrovy a jeden Janův. Protože však v té samé době přijímá tyto listy jako Písmo sv. Hippolit římský, můžeme říct, že v 2. pol. 2. st. máme v západní církvi doložen úplný kánon NZ. První úplný seznam knih NZ na Východě je obsažen ve 39. listu biskupa Athanasia z r. 367. Nejstarším zachovaným úředním dokumentem, který uvádí úplný výčet nz knih, je 36. kánon afrického plenárního sněmu v Hippo Regiu r. 393. Nejstarší takovou papežskou listinou je list Inocence I. biskupu Exsuperiovi z r. 405.
Kdyby se ztratily všechny Bible světa, bylo by možno text NZ znovu poskládat z jeho citací uvedených starověkými církevními otci a spisovateli. (Na tom se shoduje mnoho autorů, které uvádí McDowel na s. 112 a násl.)
Co se týče SZ, tak ten je citován především samotným Ježíšem Kristem a jeho Apoštoly. V NZ je – jak bylo už výše uvedeno – kolem 350 citátů SZ, a z toho 300 z nich je s jistotou citováno podle řeckého znění LXX. Kromě toho je text SZ užíván, citován a vykládán jak křesťanskými tak židovskými autory, kteří jsou ve vzájemné opozici, což je paradoxně výhodou, protože, pokud by jedna strana text SZ falšovala ve svůj prospěch, bylo by to druhou stranou kritizováno a užíváno jako důkaz nepravosti toho druhého vyznání. To se ale nikdy nedělo. Židé ani v době Kristově a Apoštolů ani později nikdy netvrdili, že by křesťané užívali nějakou nepravou variantu SZ. Pouze synoda v Jamnii konaná r. 92 po Kr. definovala okleštěný sz kánon a odvrhla textovou tradici, která se zachovala v LXX a kterou až do počátku křesťanství užívali i Židé v diaspoře. Faktem ale je, že i tzv. masoretský text SZ obsahuje nesčetné důkazy o tom, že zaslíbeným Mesiášem je Ježíš Kristus narozený z Marie Panny.
Ze starých biblických překladů, z dochovaných rukopisů a z citací a odvolávek u jiných autorů je tedy spolehlivě dokázáno, že původní text Písma sv. Starého i Nového zákona je nám až do dnešních dní dochován v nezměněném a neporušeném znění.
Užité zdroje:
Josh McDowel, Nové dôkazy, ktoré vyžadujú rozhodnutie, Creativpress, Bratislava 2006.
František Trstenský, Kumrán a jeho zvitky, Katolícke biblické dielo, Svit 2009.
Úvody v českém ekumenickém, slovenském katolickém a Hejčlově překladu Bible.
web: deadseascrolls.org.il
web: fatym.com/taf/knihy/index.html
jiné internetové zdroje
Celistvost textu Písma sv. - celý dokument ke stažení.
